Člověka naopak napadají lvi nejvíce během úplňku a těsně po něm. V té době jsou totiž predátoři pořádně vyhladovělí, protože jasné noci omezují jejich možnost využívat moment překvapení a lidský dvounožec je přece jenom méně pozorná kořist než třeba antilopa.
K těmto poznatkům dospěli vědci z Minnesotské univerzity poté, co porovnali záznamy o pěti stech útocích lvů s cykly Měsíce. V článku uveřejněném v PLoS ONE dospěli biologové k odvážné hypotéze.
Naši dávní předci, kteří žili v blízkosti velkých šelem mnohem častěji než dnešní lidé, pravděpodobně poznali, že doba úplňku je nejriskantnější. Z toho vědci usoudili, že tato okolnost by mohla být jedním z důvodů, proč jsou fáze Měsíce tak úzce spjaty s folklorem a mytologií.
Objev zároveň podporuje teorii, podle které právě velcí predátoři sehráli důležitou roli v evoluci lidského chování. Obcházející šelmy v našich předcích vyvolávaly strach z temnoty a zároveň je stimulovaly ke stavbě přístřešků i ovládnutí ohně.
