Družice do sebe narazily v úterý v 17.56 našeho času, ale první zpráva určená veřejnosti se objevila až v noci na čtvrtek. Kdo se o srážce dozvěděl první?
Určitě technici firmy, která družice Iridium provozuje. Na počátku si zřejmě příčinou výpadku satelitu nebyli jisti.
Co se dělo dál?
Velitelství americké protivzdušné obrany velmi brzy zjistilo, že se na obloze objevilo kolem šesti stovek nových úlomků. Následně začali jejich dráhu zpřesňovat.
Jak rychle je jejich systém schopen nové trosky zaregistrovat?
Zhruba během dvou hodin. Celosvětový systém radiolokátorů předává všechny naměřené údaje na velitelství do Colorada, kde superpočítače neustále porovnávají údaje o nových pozicích objektů zachycených radarem v kosmickém prostoru s předpovědí pohybů už známých těles. Ve výšce, ve které se družice srazily, trvá jeden oběh Země necelých 100 minut. Je téměř jisté, že nový shluk částic zachytil některý z radarů hned během prvního oběhu po kolizi.
Dala se srážka předpovědět?
Teoreticky ano, prakticky ne. Objektů, které obíhají po obloze, je dnes řádově dvacet tisíc. Nedají se zaměřit s absolutní přesností. Jejich let navíc ovlivňuje víc faktorů, ne jen gravitace. V první řadě je to odpor atmosféry, roli hraje i tlak slunečního záření. Dráha družic a hlavně malých úlomků se neustále mění. Pokud jde o běžný, nijak významný objekt, jehož sledování nemá prioritu, může být chyba v určení jeho polohy až několikakilometrová.
To není málo...
Záleží na úhlu pohledu. Družice na nízké dráze se pohybují rychlostí 8 km/s. Chyba určení času o pouhé dvě desetiny sekundy způsobí chybu přes kilometr a půl. Díky přístupu do databáze, která je výsledkem pozorování řízeného americkým kosmickým velitelstvím, jsem mohl získat poslední údaje o dráze obou kolidujících těles. Program, který počítá blízká přiblížení družic, z těchto dat odvodil, že se tělesa minou minimálně ve vzdálenosti 800 metrů. Přesto se satelity srazily.
