Ve svém malém dřevěném domku, utopeném v zeleni údolí Svát v části Kašmíru, které je pod správou Pákistánu, se Hidajád Ulláh sklání nad svou prací. Jeho starý otec pokašlává na lůžku v rohu místnosti. "Naučil jsem se řemeslo od svého otce, ale můj syn v něm nechce pokračovat. Raději chce pracovat na poli jako dělník, protože to nese víc než tkaní," stěžuje si Ulláh.
Kašmír, na nějž si činí nároky jak Pákistán, tak Indie, dal své jméno jemné a lehké vlně z koz, pasoucích se vysoko v horách. Zatímco dovozci v Evropě, Americe a v Asii ji prodávají za cenu zlata, tkalci přináší sotva 3000 rupií (asi 550 Kč) za jednu šálu. Její výroba ale zabere až dva týdny tkaní.
PašmínaPašmína se získává z nejjemnější srsti na krku koz pasoucích se za velmi nízkých teplot ve výšce přes 4000 metrů nad mořem. Jak podotýká agentura AFP, pašmína je kvintesencí vlny z Kašmíru s vlákny zároveň nesmírně lehkými, mimořádně jemnými a odolnými. Šály z pašmíny v tisíci barvách se v přepočtu za tisíce až statisíce korun prodávají v luxusních obchodech. Výroba této vzácné vlny ale nestačí poptávce, a ve světě se tak setkáváme s jejími četnými imitacemi. Proto je tak důležité chráněné zeměpisné označení, zdůrazňuje ředitel Institutu pro rozvoj řemesel ve Šrínagaru M. S. Farúkí. |
Obyvatelé údolí Svát už po staletí vyháněli kozy v létě na vysoko položené zelené pastviny. Zvířata se pak na podzim vracela dolů, aby byla ostříhána. V zimě se tkalo a na jaře přišel čas obchodu.
Ve vesničce Hidajáta Ulláha žije už jen desítka tkalců, zatímco kdysi jich tam bývalo kolem stovky. Dokonce i místní poptávka klesá. "Ručně utkaná šála stojí 10.000 rupií (1850 Kč), ale na bazarech můžete koupit imitaci za 2000 až 3000 rupií (370 až 550 Kč)," stěžuje si dvaatřicetiletá Zínat Bibiová, jejíž desetiletá dcerka se ptá, proč maminka ztrácí čas takovou divnou a staromódní prací.
"Dnes můžete koupit moderní oblečení za dobrou cenu. Lidé tedy opouštějí tradiční řemeslo, které s každým dnem chřadne," říká Fatima Jakobová, která je profesorkou na Univerzitě umění a kultury v pákistánské části Kašmíru.
Modernizace
K záchraně tradičního řemesla by bylo třeba, aby pákistánské úřady sektor modernizovaly: aby pomohly tkalcům, aby nemuseli tkát ručně, aby vzdělávaly mladé síly a vytvořily strategii marketingu," zdůrazňuje prezidentka Akademie kultury v Kašmíru Takdís Gílláníová. Indie a Pákistán už spolu vedly dvě války o kontrolu nad Kašmírem, ale tkalci z tohoto regionu, rozděleného na dvě části, zažívají stejné problémy na obou stranách hranic.
V Indii však úřady již přijaly opatření k minimalizaci úpadku této výroby a k tomu, aby mladí lidé starou tradici neopouštěli. Indie získala pro své šály z pašmíny chráněné zeměpisné označení od Světové obchodní organizace (WTO). Ve Šrínagaru, metropoli indického Kašmíru, byla založena laboratoř, která kontroluje pravost každé šály. Ta je pak označena hologramem Kašmírská pašmína.
V indickém Kašmíru, stejně jako v tom pákistánském, opouští mladá generace tuto starobylou tradici a pastevci dávají přednost zaměstnání ve státní správě nebo ve stavebnictví. Kromě toho loni v zimě uhynulo na náhorní planině Čangtang v Himalájích na 25.000 koz hlady, protože jejich potravu přikryly nevídané vrstvy sněhu. Silnice, po nichž by se dala kozám dovézt náhradní potrava, zůstaly rovněž pod sněhem.
Naklonovaná koza
Na pomoc upadající tradici by ale mohla přispěchat věda. Odborníci v indickém Kašmíru totiž loni naklonovali kašmírskou kozu, kterou pojmenovali Núrí. Cílem vědců však není zvýšit počet koz, ale množství vlny získávané z každého zvířete.
Sektor také musí naučit nakupující z celého světa rozlišovat mezi originální pašmínou a syntetickým vláknem. "Jsou také prodavači, kteří nabízejí šály z nepravé pašmíny, ale za cenu originálu. Zákazníci nevědí, zda kupují kopii nebo originál," stěžuje si například tkadlec ze Šrínagaru Nisar Ahmad.
