Generace současných rodičů vyrůstala a dospívala v devadesátých letech a jejich atmosféře euforie z čerstvě nabyté demokracie a svobody. Získali ostřejší lokty, než měli kdysi jejich matky a otcové. „Nenechají si nic líbit. Když nejsou spokojení, stěžují si – na špatné služby, lékaře i učitele. Navíc už nepředpokládají, že škola bude jejich děti vychovávat, chtějí to dělat sami a po svém,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová.
Učitelé se vzdělávají v tom, jak mají s dětmi mluvit o uprchlické krizi |
Výchovu a vzdělání svých dětí, často jedináčků počatých až ve třetí dekádě života, berou rodiče dnešních školáků nadmíru vážně. „O školu se zajímají víc než dřív, jsou informovanější a cítí právo do toho, jak to v ní funguje, mluvit, což má své světlé i stinné stránky. Častěji to berou tak, že učitelé jsou tu pro ně a jejich děti, a tak mají poslouchat,“ vysvětluje akademický ekonom Daniel Munich.
K dobré atmosféře podle něj nepřispívá ani fakt, že učitelé patří k nejhůře placeným vysokoškolákům. Učitelské povolání ztrácí prestiž. „Pedagogické fakulty se pro studenty stávají volbou z nouze a útočištěm pro ty, kteří se jinam nedostali. Po jejich absolvování zůstávají ve školství opět ti slabší. U rodičů pak logicky nemají autoritu,“ dodává Munich. Nevábné společenské postavení kantorů nedokáže vylepšit ani skutečnost, že pro část z nich je volba práce za katedrou srdeční záležitostí, kterou vykonávají s nadšením.
Proč děti natáčejí své učitele na mobily? A kde své nahrávky publikují? Je možné vyměnit učitele? A jak mají rodiče postupovat, když nejsou se školou spokojení?