Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Únava ukáže na vážnou nemoc, ale i na špatný životní styl či bolavou duši

Zdraví

  8:00
Říká se jí nemoc 21. století a napadá hlavně mladé a zdravé jedince. Nejde ji změřit a odhalit její pravé příčiny bývá velmi obtížné. Únava může být varovným signálem, že je člověk vážně nemocný, nejčastěji však za ní stojí životní styl, zejména stres, vyčerpání a nezřídka také bolavá duše.

Únava: nemoc 21. století a napadá hlavně mladé a zdravé jedince foto: Shutterstock

Únava ji dnes a denně přivádí téměř k šílenství. „Nejsem schopná vůbec fungovat, bolí mě svaly jako po sportovním výkonu. Problémy jsem měla už loni, letos se vrátily, doktoři ale zase na nic nepřišli,“ žádá o radu v ­internetové poradně alergologa a­imunologa Martina Nouzy osmadvacetiletá Šárka, která je třetí rok se dvěma syny na mateřské dovolené. „Únavě je třeba věnovat pozornost,“ odpovídá Nouza na podobné dotazy. Setkává se s nimi stále častěji. „Je to informace, která upozorňuje, že není něco v pořádku.“

Jako mátohy

Pacienti, které sužuje únava stejně jako Šárku, plní lékařské ordinace a doktoři slýchají v podstatě stále stejný příběh. Nestěžují si na „příjemnou únavu“, která přichází třeba po túře nebo po hodince v posilovně, ale na pocit šíleného vyčerpání bez zjevné příčiny.

Odhaduje se, že nadměrnou únavou trpí víc než třetina obyvatel Česka, překvapivě si na ni stěžují kromě dříve narozených také stále častěji mladí lidé, kteří by měli překypovat energií. Imunolog Nouza tvrdí, že jde o­ neduh moderní doby. Lidi stále častěji trápí oslabený imunitní systém, alergie a infekce, cítí se jako mátohy. „Dříve jsme nebyli vystaveni všudypřítomnému záření a tolika chemickým látkám, méně se hnojilo, žili jsme ve zdravějším prostředí,“ vyjmenovává možné příčiny. Jinak řečeno: únava je příznak mnohých takzvaných civilizačních chorob, které jsou reakcí na životní styl. Lékaři se u ­pacientů setkávají třeba s mnohočetnou přecitlivělostí na chemické látky, kdy organismus podrážděně reaguje na pesticidy, deodoranty či exhalace, nebo s chorobou nemocných kanceláří, za niž může suché a nevětrané prostředí moderních budov.

„Nejprve je nutné na základě vyšetření zjistit, zda únava není spojená s nějakým onemocněním,“ popisuje Nouza. Jenže testy velmi často ukážou, že pacient je vlastně úplně zdravý. Nouzu něco takového po třiceti letech praxe nepřekvapuje. V ­jeho ordinaci mnozí vidí poslední naději, když už vyzkoušeli všechno možné, nic ale nepomohlo. „Dá se říci, že tito lidé trpí chronickým únavovým syndromem,“ vysvětluje Nouza. Jedná se sice o oficiální diagnózu stanovenou Světovou zdravotnickou organizací, stále je ale předmětem diskusí a tahanic, jestli tato nemoc opravdu existuje. Změřit únavu totiž nijak nejde a většina příznaků je ryze subjektivních.

„Chronický únavový syndrom slouží jako nálepka, aby se problémy nějak pojmenovaly, ale často se už dál neřeší,“ upozorňuje psycholožka z terapeutického institutu AKTIP Michaela Fialová. Lidé s touto diagnózou bývají považováni za hypochondry a jejich problémy bývají zlehčovány, protože jim zdánlivě nic moc není,“ popisuje Nouza a dodává: „Nabízím jim čas, zjišťuji všechny souvislosti a příčiny únavy.“ Jako první ho zajímá pacientův životní styl. A pátrá daleko v minulosti. Chce vědět, jak se mu vedlo ještě dlouho předtím, než se pocity únavy vůbec objevily. Přišel tehdy o zaměstnání? Rozvedl se? Přestěhoval? Tyto otázky padají v ordinaci doktora Nouzy i psycholožky Fialové zcela běžně. „Tělo a­ duše jsou propojené. Tvrdit, že nemoc nesouvisí s psychikou, je krátkozraké,“ říká Fialová.

Mladí a vyčerpaní

Pacienty, kteří nejčastěji hledají lék na únavu, zhusta bývají mladí lidé. „Zejména jsou to ženy ve věku mezi pětadvaceti až pětatřiceti lety,“ popisuje typického klienta Nouza. „Ženy často chodí do práce, k tomu zastávají roli manželky, matky i hospodyně zároveň a je toho na ně příliš,“ vysvětluje. Únava a vyčerpání se však nevyhýbá ani mužům. O tom ví své dvaatřicetiletý manažer Jakub. Jeden z projektů, na kterém pracoval, nevycházel podle jeho představ, zažíval značný stres v zaměstnání a obavy, zda uživí svou čerstvě založenou rodinu. Když přišel po práci vyčerpaný domů, manželka na mateřské mu do náruče dala potomka, aby si trochu odpočala. Po nějaké době Jakubovi začaly docházet síly, na těle se mu objevily rudé skvrny, o ­alergii se ale nejednalo. „Nechtěl jsem působit jako slaboch, že se o ­rodinu nedokážu postarat, a také jsem chtěl být podporou své ženě,“ vypráví. Nakonec mu pomohla psychoterapie. „Když jsem dostal emoce ven před nezávislým člověkem, ohromně se mi ulevilo. Dokázal jsem se pak svěřit i své ženě, která mě podpořila, že to společně nějak zvládneme,“ říká Jakub, který si nepřál zveřejnit své celé jméno. Následně odezněly i jeho zdravotní problémy.

„To máte ze stresu,“ slýchají pacienti, stěžující si na únavu, od svých lékařů zcela běžně a odborníci se shodují, že za chronickou únavou vskutku nejčastěji stojí stres. „Heslo současné společnosti je výkon a na lidi jsou kladeny vysoké nároky,“ uvádí příčinu Nouza. „Mladí lidé jsou navíc na startu své kariéry, očekává se od nich, že budou pracovat naplno, sami mají velké ambice. S věkem naopak lidé často zvolní,“ vysvětluje si, proč nejzasaženější skupinou bývají právě mladí lidé. Na pracovních pohovorech je jednou z běžných otázek, jestli je uchazeč odolný vůči stresu, a lidé se učí nejrůznější techniky, jak stres zvládat. Umět s ním naložit však neznamená, že je dobře být mu vystavený. „Stres je sebezáchovný mechanismus, nikoli stav, ve kterém lze fungovat dlouhodobě,“ říká Fialová. „Někteří lidé však ve stresu žijí týdny, měsíce až roky a to se dříve či později na zdraví člověka projeví.“