Jedno takové má moje skvělá kamarádka. Její chlapeček vypadá jako anděl, ale disponuje ďábelsky pronikavým hlasem. Nejdřív jsem se zalekla, že se mu snad něco stalo, když jsem ho slyšela. „Co mu je? Pojedeme na pohotovost?“ vyhrkla jsem. „To je v pohodě, on to dělá pořád, jsem zvyklá,“ mávla rukou jeho maminka.
A měla pravdu. Dítě se takto projevovalo opravdu celý víkend, který jsme spolu trávily s našimi potomky. Chlapeček se navíc dokáže rozeřvat kvůli prkotinám: třeba proto, že si musí čistit zuby, že nechce jíst, že chce jíst, že upadne na koberec. Společný víkend se tak změnil ve hru na mé nervy. Chlapec to asi vycítil a začínal plakat ve chvíli, kdy jsem se k němu jen přiblížila. Bylo mi to líto, byla jsem vyčerpaná a netrpělivá a kamarádka nervózní. Zjistila jsem, že bych asi nemohla pracovat třeba v jeslích...
Veronika JonášováVeronika Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté přešla do České televize, kde působí doteď jako reportérka a moderátorka. Ve volném čase se věnuje psaní a synovi Kryštofovi, který se narodil 9.7.2009. |
S věkem musíme v kamarádství dělat stále víc kompromisů: třeba si zvykat na životní partnery kamarádek/ů. Těžko někomu jen tak řeknu, že její manžel/ka je nafoukanec, nebo ohava, který dělá nejapné vtipy. U dětí je to ještě citlivější. Námitky jsou tady nepřípustné. Nemluvím kamarádkám do výchovy, ani nekritizuju jejich děti. To je tabu stejné jako cizí děti okřikovat. Nikdy bych si to nedovolila, považuju to za neslušnost. Sama jsem se začala vyhýbat známé, která si manažerské schopnosti zkoušela i na mém Kryštofovi.
Jenže na druhou stranu, můj mozek se při dlouhém a častém řevu zavařuje a nedokážu to snést. A co když je právě ten největší řvoun součást vaší skvělé kamarádky?
Jedinou nadějí je fakt, že děti se vyvíjejí a prostě z toho jednou vyrostou. S maminkou od řvounka se známe už od 4 let a jsme zvyklé na cokoliv. Dětský řev nás proto nerozhází. Ale napříště plánujeme čistě dámskou jízdu!
