První díl s Yellow Kidem - neboli Žluťáskem - vyšel před 120 lety, 5. ledna 1896.
Za příhodami stál nadaný kreslíř Richard Felton Outcault, který původně vytvářel technické obrázky pro Thomase Alvu Edisona, nakonec jej ale zlákal kreslený humor a kariéra v novinách. Začínal v časopise Truth, kde také poprvé uplatnil své výtvory, popisující život na zadních dvorcích chudších čtvrtí New Yorku konce 19. století. Dnešní komiksy ale Outcaultovy obrázky moc nepřipomínají, většinou jsou na nich totiž zobrazené vtipné scénky, inspirované každodenním životem.
Začalo to panem Ťopáskem. O českém komiksu s Tomášem Prokůpkem |
Ve své době ale byly půlstránkové příhody otiskované v nedělním vydání listu doslova zjevením, které New York Worldu přitahovalo další a další čtenáře. A náklad listu, který patřil mediálnímu magnátovi Josephu Pulitzerovi, se rychle zvedl z původních 300 tisíc na půl milionu výtisků. Konkurence ale nezahálela, Pulizterův rival William Randolph Hearst místo vymýšlení vlastního seriálu zvolil snadnější řečení, když kreslíře jednoduše přeplatil.
V říjnu 1896 se tak Yellow Kid objevil v Hearstově listu New York Journal - zároveň ale vycházel i v původních novinách, kam je ovšem kreslil už jiný výtvarník, George Luks. Richard Felton Outcault se pokoušel bránit proti používání postavičky u soudu, ovšem neúspěšně, nedal si totiž ušatého uličníka patentovat. Spory mezi oběma listy o žlutého uličníka se kryly s érou, kdy v USA získávaly na síle bulvární postupy, a tak se v anglosaském světě říká tomuto druhu novinařiny žlutá žurnalistika.
Yellow Kid „nemluvil“
U Pulitzera ale Žluťásek bez svého původního autora vycházel jen zhruba rok, to Outcaultova verze měla životnost delší. Už na podzim 1896 se navíc v New York Journalu objevily příběhy, které velmi připomínají současné novinové stripy. Tedy šest obrázků, vyprávějících vtipný příběh, třeba o fotografování uličníkovy kamarádky Liz, které ovšem pokazila neposlušná koza. Nadále ale vycházely i příhody v původním pojetí, tedy jeden velký obrázek, zalidněný řadou postav, který zabral skoro celou stranu.
Pro vyprávění příběhu používal Outcault textu pod obrázky, Žluťáskovy promluvy pak občas vypisoval i na jeho noční košili; bubliny s textem se objevily jen v některých stripech, a to u Mickeyho zvířat, zejména drzého papouška. Řadu příhod s Yellow Kidem uzavřel Outcault v lednu 1898, úplně poslední obrázek pak v novinách vyšel o pět měsíců později. Richard Felton Outcault byl ovšem jen jedním z mnoha kreslířů, kteří stáli na přelomu 19. a 20. století ve Spojených státech u zrodu komiksu.
Důležitou roli v cestě za moderním obrázkovými příběhy sehrál například jeho vrstevník Frederick Burr Opper, který mimochodem také pracoval pro Hearsta. Jeho seriál o veselém tulákovi Happy Hooligan se v New York Journalu objevil poprvé v březnu 1900 - a už krátce poté začal jeho protagonista „mluvit“ prostřednictvím bublin s vepsaným textem. Postupně tento způsob vyprávění převzali i další kreslíři včetně Outcaulta, který jej používal se svém komiksu Buster Brown.
