"Lidé se mě často ptají, jestli mi chybí můj minulý život... stres, dopravní zácpy, dopisy z banky, účty.. proč by mi mělo něco z toho chybět?" svěřuje se britskému listu The Daily Telegraph.
Boyle se celý minulý rok živil zeleninou, kterou si sám vypěstoval, hodně sbíral houby, oříšky a různé bobuloviny, ale také hledal zbytky jídla v okolí supermarketů a restaurací.
"Na čištění zubů jsem používal sépiovou kost, kterou jsem našel v písku na pláži a toaletní papír jem nahradil starými novinami, které jsem dostával od kamelotů," líčí. Běžné úkony jako sprchování nebo splachování záchodu mu v novém způsobu života trvaly hodiny.
"Praní prádla v nádobě se studenou vodou a s pomocí rozvařených ořechů místo pracího prášku mi zabralo třeba dvě hodiny... a vykopat suchý záchod bylo komplikovanější než normálně spláchnout, ale zato jsem se nikdy nenudil a jen zřídkakdy jsem se cítil osaměle. Chodil jsem na procházky, jezdil na kole, dělal si oheň. Naučil jsem se toho tolik o jídle, přírodě, o sobě.."
Přítelkyně jeho způsob života neunesla
Přesto se ale svěřil s tím, že život bez peněz mu přinesl i stinné stránky. Rozešel se například se svou přítelkyní. "Podporovala mě, ale nechtěla jít do celé věci se mnou. Po šesti měsících jsem se s ní rozešel," říká a dodává, že je těžké najít ženu, která by byla ochotna žít bez peněz, kariéry a teplé vody. "Ale jsem celkem pohledný, milý a mohu nabídnout hodně tělesného tepla," směje se.
Nepodařil se mu ani plán dojít pěšky z Británie do Indie, kde chtěl navštívit rodiště Gándhího. Jeho pouť skončila neslavně už ve francouzském Calais, kde se mu kvůli jazykové bariéře nepodařilo několik dní najít potravu. Raději se pak vrátil zpět do Británie, než by umřel hlady.
Boyle utratil svých posledních 350 liber na to, aby si do svého karavanu, který obývá, pořídil solární panely na nabíjení notebooku. O svých zkušenostech už stačil napsat knihu. "Řekli mi, že si s ní vydělám spoustu peněz, není to ironie? Co s nimi budu dělat? Dám je pryč? Otevřu si bankovní účet? To mě nervuje!" zoufá si.
