„Na této zemi není šťastnější cesty,“ říká Chou sedící u dřevěného stolku před svým spartánským příbytkem z lepenice. Zatímco stamiliony Číňanů odešly do měst, aby využily ekonomického rozvoje v posledních desetiletích, jiní se k nim obrátili zády a zvolili si samotu poustevníků. Tato volba má své kořeny v dávné tradici a kupodivu ožívá v době, kdy Čína kráčí mílovými kroky směrem k modernímu stylu života.
Na svazích v pohoří Čung-nan v centrální Číně se tak objevily stovky malých chatrčí, kam se adepti buddhistických a taoistických tradic uchylují před světem. Chou se zde usadil před deseti lety. Vyrůstal v Ču-chaj, nedaleko Macaa, kde se podle něho nachází „hráčské peklo“. Macao žije z příjmů z hazardních her od čínských turistů.
PSALI JSME: |
Své dny nyní téměř zcela zasvětil meditacím přerušovaným pouze přípravou dřeva na otop a pěstováním zeleniny. „Města žijí prudkým životem. Zde je však možno nalézt vnitřní radost. Jsem nyní rád, že jsem sám,“ zdůrazňuje Chou. V zimě tu teplota klesá až ke 20 stupňům Celsia pod nulou a v létě se ve skalách skrývají jedovatí hadi. Lokalita však přitahuje stále více Číňanů, jimž materialismus nevyhovuje.
K Chouovi, jemuž je podle zjevu asi čtyřicet let (taoisté neprozrazují svůj věk), se nedávno připojili dva novicové. Šestadvacetiletý Wang Kao-feng se svěřuje, že opustil dobře placené místo manažera na železnici.
Jako opium
„Sledování televize a hraní videoher je vzrušující na chvíli, jako opium. Takový druh radosti rychle vyprchá,“ zdůrazňuje a žvýká přitom své vařené zelí. Nic nemůže být tak na hony vzdálené absolutnímu kolektivismu vnucovanému Číňanům ještě zcela nedávno, za dob maoismu.
Dnešní poustevníci vlastně pokračují v tradici svých předků. Taoismus, filozofický a náboženský směr, za jehož zakladatele je považován mudrc Lao-c’, jenž žil asi před 2500 lety, vyžaduje od svých adeptů, aby následovali cestu, dlouho chápanou jako návrat k přírodě. Čínští poustevníci, na rozdíl od svých západních protějšků, byli v minulosti často vyhledáváni panovníky.
Protináboženská politika
„Poustevníci hráli jistou politickou roli, pomáhali společnosti postupovat kupředu a přitom si zachovat dřívější ideje,“ říká Čang Ťien-feng, „sezónní“ poustevník a zakladatel taoistického časopisu. Jejich tradice skončila v roce 1940 s nástupem komunistické strany k moci, kdy začalo pronásledování z náboženských důvodů.
Počet poustevníků v 80. letech se se zmírněním protináboženské politiky zvýšil a v posledních letech prudce roste. V pohoří Čung-nan si tak testuje asi tucet mladých lidí život v asketických podmínkách. Pro začátek s elektřinou a čtečkou knih.
Osmatřicetiletý Liou Ťing-čchung opustil jihočínskou metropoli Kanton i lukrativní zaměstnání. „Můj život se začal točit kolem dokola: najít nejlepší vůz, nejlepší kšeft, nejlepší přítelkyni - a nikam to nevedlo,“ říká. Více než polovinu poustevníků kolem něho tvoří ženy. Šestadvacetiletá Li Jün-čchi tu strávila několik týdnů o samotě. „Přicházím sem hledat vnitřní klid a uniknout před hlukem města,“ prohlašuje a vydává se ve svém terénním vozidle na cestu zpět k civilizaci.
