Těžko věřit, že jde o jednu a téže osobu. Za Yotim Oktoseou, sedmdesátníkem se zakulaceným bříškem a tváří zbrázděnou věkem, visí portrét mladé "ženy", štíhlé a sexy, s dlouhými černými vlasy splývajícími přes křehká ramena.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Na ulicích Jakarty jsem patřil k těm nejžádanějším," ujišťuje Yoti a vzpomíná na svou šestnáct let trvající "kariéru". "Všechno je dnes poněkud splasklé," směje se a ukazuje na své poprsí. Yoti dnes už na ulici nemůže. Stejně jako tucet dalších zestárlých transsexuálů nalezl útočiště v tom, co by mohlo být prvním domovem důchodců-transsexuálů na světě.
Je to vlastně jen jakási barabizna, jejíž růžová omítka nedokáže zakrýt její sešlost. Stojí na konci prašné ulice na velkém předměstí Jakarty. Je to ve skutečnosti dům Yulianuse Rettoblauta, transsexuála bojujícího za práva této komunity.
Mami Yuli, jak se Rettoblautovi něžně přezdívá, se rozhodl loni poskytnout část svého domu, jenž nicméně není nijak veliký, tuctu transsexuálů vyhlížejících dnes již jako babičky. Ti zde nocují na starých matracích položených i na zemi. "Je to pro ně velmi těžké. Mnozí z nich žijí na hranici bídy a často nemají jinou možnost, než přespávat pod mostem," říká.
Vítězství transsexuálů v Indonésii
Otevření domova důchodců představuje nové vítězství pro transsexuály v Indonésii. Již v roce 2008 byla v Yogyakartě ve střední části země otevřena islámská škola, které je vyhrazena zvláště pro ně a kde mohou studovat korán a modlit se.
Ještě přednedávnem to bylo nemyslitelné v nejlidnatější muslimské zemi světa s 240 miliony obyvatel, jejíž vláda ještě před dvěma lety považovala transsexuály za duševně choré osoby.
Dnes úřady Yulianusi Rettoblautovi dokonce poskytují subvence, aby mu pomohly domov zachovat. Tyto peníze ovšem zdaleka nestačí a "nájemníci" musejí přispívat svou troškou do mlýna: například vaří, tančí či zpívají.
"Nemohou se oddávat nicnedělání. Musejí se snažit najít si práci a vydělávat, aby přispívali na jídlo a další náklady" domova, prohlašuje rezolutně Mami Yuli, jenž zřídil kurzy vaření, šití a kadeřnictví.
Indonésie čítá podle Koalice sexuálního zdraví mužů pro Asii a Tichomoří na 35 000 transsexuálů, jimž se zde říká waria. Jde o zkratku z indonéského výrazu wanita označujícího ženu a pria označujícího muže.
Transsexuální chůva Baracka Obamy
Wariové, které společnost přijímá poměrně dobře a některé venkovské komunity je dokonce považují za posvátné, jsou viditelnější v Indonésii než v mnohých západních zemích. Chůva amerického prezidenta Baracka Obamy v době, kdy žil jako dítě na souostroví, byla rovněž transsexuál.
ČTĚTE TAKÉ: |
Mami Yuli je názorným příkladem těch transsexuálů, kteří se dokázali prosadit. Po 17 letech prostituce vystudoval práva a získal doktorát, navíc na islámské univerzitě. Dnes ve svých jednapadesáti letech zasvětil život boji za svou komunitu.
Podařilo se mu získat subvence od ministerstva sociálních věcí. Jako katolík dosáhl rovněž podpory od několika křesťanských společenství. Až se mu podaří získat dost financí, chce Yuli poskytovat ubytování všem asi 800 transsexuálům v Jakartě a sám chce být v Indonésii komisařem pro lidská práva.
Nakažení HIV
Nedávný vzestup islamismu však uvrhl velký počet transsexuálů do prostituce. Podle ministerstva zdravotnictví je 34 procent transsexuálů v Jakartě nakaženo virem HIV. "Islámský zákon zná jen dvě pohlaví, muže a ženu," prohlašuje rozhodně Ali Mustafa Yaqub z Nejvyšší rady ulemů v Indonésii, nejvyšší náboženské instance v zemi.
"Ohrožují islámské hodnoty," soudí Habib Salim Alatas stojící v čele Fronty obránců islámu v Jakartě, mocné skupiny dohlížející na přísné dodržování islámských předpisů, která už v prosinci zakázala soutěž Miss Waria.
