Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

V nezměněné podobě se vyrábí přes sto let. Jak vzniklo kolečko?

Magazín

  6:26
Máte-li zahradu, máte zajisté i kolečko a po zimní přestávce je z kůlen a dřevníků nasadíte do plného jarního zápřahu. Při projíždění mezi záhony by vás možná nenapadlo, že se v téměř nezměněné podobě vyrábí už dlouhé stovky let.

Kolečko (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Rozličné prameny se shodují, že kolečko se těší úctyhodnému věku zhruba dvou tisíc let a zrodilo se v dnešní Číně. Jeho vynálezcem byl Ču-ke Liang, vojevůdce a hlava říše šu chan, jednoho ze tří států existujících na území dnešní Číny v letech 220 až 280 našeho letopočtu. Stalo se to roku 231 a Liang své dílo pojmenoval „dřevěný vůl“ – podle zvířete, jež se v té době využívalo k dopravě těžkých nákladů.

Po knihtisku druhý největší objev. Jak vznikla propiska?

V Číně se však našla řada písemných dokladů i nástěnných maleb i z dřívějších období (od roku 45 před naším letopočtem po 118 po Kristu), jež popisují a vyobrazují nástroje podobné kolečku. vyskytují se ve dvou verzích: tažená a tlačená. Jedno však mají společné – na rozdíl od současných modelů mají kolo umístěné uprostřed a na jeho ose je usazený nákladní prostor. Madla směřují buď dopředu (u tažené verze), nebo dozadu (u tlačené varianty). Používanější se stalo tažené kolečko, protože umožňovalo rovnoměrně rozložit váhu nákladu, a tím pádem šetřit lidskou sílu. Dřevěný vůl snadno pojal i šest lidí a Liangovi se náramně hodil do boje s protivníkem cchao Wejem.

O nějakých tisíc let později si v Číně šikovného vynálezu všimli evropští cestovatelé a první kolečka se na našem kontinentu začala objevovat na přelomu 12. a 13. století. někde na cestě z Číny do evropy se však jejich konstrukce změnila a kolo se přesunulo ze středu do čela kolečka. Uvezlo sice méně, ale na kratší vzdálenosti to stačilo, a navíc tato varianta výrazně usnadnila vykládání přepravovaného materiálu. v této podobě je známe dodnes.

Historikové však připouštějí, že kolečko klidně mohlo v evropě existovat o mnoho dříve a že jej možná běžně používali staří Řekové. Přesný popis takového nástroje nebo jeho vyobrazení však nemají, a tak zůstává jen u domněnek. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že na dlouhá staletí upadlo v zapomnění, neboť se používalo jen zřídka a na relativně omezeném území: anglie, Francie a Holandsko. Teprve od 15. století se začalo šířit kontinentem a našlo využití ve stavebnictví nebo v dolech. Sedláci používali variantu zvanou trakař.

Průmyslová revoluce přinesla změnu materiálu: dřevo nahradil kov a guma a nákladní prostor se oproti trakaři více uzavřel. cesta na zahrady byla volná. K posledním vylepšením ze současnosti patří osazení motorem, aby měli kutilové práci ještě jednodušší.

Autor: