V obci Barboi v srdci Rumunska nás kobzar (hráč na kobzu) Vasile uvítal ve svém domku v tmavém obleku, bílé košili a pečlivě vyleštěných botách. Píše o tom agentura AFP. Když vezme do ruky svou kobzu starou 80 let s korpusem podobajícím se velké cibuli a s hlavou tvořící s ním pravý úhel, jeho oči jen září. "Cítím se tak šťastný, jakoby se moje duše rozpínala," svěřuje se.
Ve stínu jabloně, doprovázen svým přítelem houslistou Marianem Iliem, hraje Vasile na osm strun své kobzy za pomoci plektra (trsátka) z husího brku. Vasile patří k lautariům, tradičním hudebníkům, kteří v Rumunsku po staletí vyhrávali ke svatbám, svátkům i pohřbům. Žádný z nich se neučil ani zpěvu, ani hře, ale své umění přebírali od starší generace.
ČTĚTE TAKÉ: |
Vasile se naučil hře na kobzu od Ney Costici, starého Roma, jemuž za výuku zaplatil ovcí. Talent těchto tradičních hudebníků okouzlil mnoho turistů z celého světa, ale také mnoho odborníků a dokonce maďarského skladatele a klavíristu Ference Liszta. Liszt při návštěvě v jedné rumunské šlechtické rodině neskrýval nadšení, když jeden z kobzarů, Barbu Lautaru, přehrál s dokonalostí jednu z jeho improvizací.
V 19. století patřilo k hráčům na kobzu mnoho Romů, kteří sloužili u šlechtických rodin ve městě. Jakmile bylo otroctví zrušeno (v polovině 19. století), odešli někteří na venkov, aby si hudbou vydělávali na živobytí. "V 19. století se nic neobešlo bez kobzy," vysvětluje expert na etnickou hudbu Florin Iordan z bukurešťského Muzea rumunského venkova. Kromě tohoto nástroje patřily do kapel v Moldavsku a Valašsku také housle a Panova flétna.
"Když jsem začínala, setkávala jsem se ještě s hráči na kobzu, kteří se živili svou hudbou, ale většina z nich zemřela a nikdo je nenahradil," říká Speranta Radulescuová, uznávaná evropská odbornice na etnickou hudbu. "Žádné z našich dětí se na kobzu nenaučilo hrát," přitakává Vasile Nica. Svatebčané dnes také dávají před kobzou přednost syntezátoru, který je podle nich modernější.
Radulescuová a Iordan se pustili do nahrávání hudby hrané na kobzu na rumunském venkově. Kromě toho tuto hudbu šíří i skupinky nadšenců. Třicátníci Florin Iordan a jeho manželka Beatrice, kteří oba hrají na kobzu, založili s dalšími třemi hudebníky kapelu Trei parale. V jejich bytě v Bukurešti ožívá při jejich zkouškách tradiční venkovský svět.
"Hudba dnes nabyla komerčního charakteru, ale v kobze zůstala zachována ona srdečnost, kdy lidé na venkově vyhrávali čistě pro radost," říká Beatrice. Bogdan Simion, student z Bukurešti, se ve snaze zachovat pouto s hudebním dědictvím vlasti naučil na kobzu od starších muzikantů. Doma má sbírku čtyřicítky těchto nástrojů a na kobzu hraje večer v módním alternativním klubu Control.
"Abychom mohli pochopit přítomnost a budoucnost, musíme vycházet z minulosti. Kobza nás vrací do prostého venkovského světa, s jiným chápáním času, plného bohatství," říká Speranta Radulescuová.
