"Je pravda, že v Rusku se usmíváme méně než jinde ve světě," řekla Rimma Umarovová, která dokonce založila "klub smíchu", aby krajany naučila být šťastnějšími. Vždyť smích zdraví neškodí, ale prospívá a od přívalu endorfinů může i klesnout krevní tlak, tvrdí zřejmě jediná diplomovaná ruská terapeutka v daném oboru.
Za nedosatek smíchu může historie
"Moc žáků zatím nemáme, ačkoli jich pomalu a potichu přibývá," říká a připouští, že kurzy zatím absolvovaly spíše desítky než stovky zájemců, i když se ozvalo i pár nadšenců odhodlaných šířit pochodeň úsměvů i po Kavkaze či Sibiři. Akutní nedostatek úsměvů přičítá mentalitě, drsnému klimatu i hodně hlubokým historickým kořenům. "Dostojevskij se nemohl narodit ve Francii, ale jedině v Rusku," žertuje na účet pochmurného romanopisce. Každopádně se zdá, že na odiv je vhodné dávat raději strádání než štěstí. Anebo se alespoň pro jistotu tvářit zasmušile.
Jakkoli to světové indexy štěstí nepotvrzují, šťastné úsměvy se spojují v ruském povědomí spíše s bohatstvím než se stavem ducha. A bohatství je v Rusku stále podezřelé, jak konstatuje i někdejší opoziční politik, nyní kirovský gubernátor Nikita Bělych.
Reputace amerického úsměvu
"Zveřejňování žebříčků nejbohatších Rusů vyvolává vlny nespokojenosti. Věcné komentáře chybějí a poznámky sahají od 'to si nakradli, darebáci' až po 'katův seznam'. Taková 'pětiminutovka nenávisti'," pozastavil se Bělych v internetovém listu gazeta.ru. "Pro většinu Rusů je být bohatý a úspěšný hanba a ostuda. Odvrácenou stranou záště k boháčům a nedůvěry v poctivý úspěch je pasivita značné části krajanů," dodal.
Může tu být i jiný kořen problému. "Americký úsměv má v Rusku příšernou reputaci," konstatuje Michael Bohm, redaktor deníku The Moscow Times vycházejícího v angličtině, a připomíná dlouhá desetiletí sovětské propagandy, která "zrádné úsměvy" ze zámoří stavěla do protikladu s poctivým smíchem šťastných sovětských občanů, jakkoli ti se smáli leda tak z plakátů. Za "perestrojky" se sice ozývalo reptání, že "lepší neupřímný americký úsměv, než upřímné sovětské hulvátství", a také restaurace McDonald´s v Rusku zařadily "úsměv zdarma" na jídelní lístek, ale mezitím nabídku zase stáhly. "Je těžké se usmívat, když se necítíte svobodni před zvůlí vlády, korupcí a nezákonností a prosté věci, jako je umístit dítě do školky, vyřídit dokumenty na úřadech či dostat lékařskou péči, se neobejdou bez úplatků," soudí Bohm o příčinách špatné nálady.
Ale i uprostřed ekonomické krize průzkum agentury VCIOM dospěl k poznatku, že 72 procent Rusů se cítí šťastnými, a to až natolik, že "národní ukazatel štěstí" vzrostl. Na dně se lidé nejvíce cítili na počátku 90. let, kdy se ke štěstí hlásily sotva dvě pětiny dotázaných. Táž agentura před pár dny zveřejnila jiný průzkum, podle něhož se více než dvě třetiny Rusů cítí v práci spokojeni a zbylá třetina reptá hlavně nad výplatou.
Pokud jsou Rusové opravdu tolik šťastni, dokážou to dobře skrývat. Na ulici se po většinu roku jeví převládající barvou oblečení černá a úsměvy se nejčastěji blýskají z reklamních panelů. Alespoň pokud se neocitnete na moskevské pěší zóně zrovna při prvomájové veselici mládežníků a mládežnic, organizovaně pobíhajících s plakátky "Obejmi mě!" a "Polib mě!".
Samozřejmě, chichotající se děvčata se objímají jen mezi sebou.
"A ještě mi tu v dotazníku potvrďte, že jsem vás obsloužil s úsměvem!" dožaduje se prodavač u pultu rychlého občerstvení - a hned je jasné, proč se tak "podezřele" culil od ucha k uchu. Filozofka Alla Sergejevová, vyučující ruštinu na moskevských i zahraničních univerzitách, na téma, proč zdvořilé úsměvy cizinců budí u Rusů nedůvěru, dokonce sepsala celou knihu.
