Se zimou přichází i chřipka. Chřipkový virus se šíří lidskou populací rychlostí stepního požáru a chová se podobně jako tažní ptáci, když řádí během zimních měsíců střídavě na jižní a severní polokouli.
Zimní ofenzivu chřipkového viru si vysvětlovali lékaři a epidemiologové různě. Podle jedněch jsme si za zvýšené riziko onemocnění můžeme sami. V zimě se zdržujeme v uzavřených prostorách, kde se dostáváme do kontaktu s mnoha lidmi. Pokud je mezi nimi i osoba nakažená virem, můžeme si být celkem jisti, že na nás virus přeskočí. Podle jiných odborníků podléháme viru častěji v zimních měsících, protože v té době míváme oslabený imunitní systém a virus se nám snáze dostane na kobylku. Zastánci těchto a mnoha dalších teorií však nikdy nepodepřeli svá tvrzení nezvratnými důkazy.
Důkaz místo dohadů
Významný pokrok v pochopení vzniku chřipkových epidemií přináší výzkum týmu vedeného americkým virologem Peterem Palesem z newyorské Mount Sinai School of Medicine. Palese se rozhodl prověřit, jak se do vlastností chřipkového viru promítá teplota a vlhkost vzduchu. V pokusech použil morčata nakažená lidským chřipkovým virem.
Nemocná zvířata umístili vědci do klecí sousedících s klecemi se zdravými morčaty. Vzduchu a virům putujícím od nemocných ke zdravým morčatům se nestavělo nic do cesty. Během pokusu byla přísně kontrolována jak teplota, tak i vlhkost vzduchu. V suchém prostředí s vlhkostí kolem třiceti procent se od nemocných morčat záhy nakazila všechna zdravá zvířata. Stejně úspěšný byl přenos viru při nízkých teplotách kolem 5 °C. Se stoupající teplotou a vlhkostí ztrácel virus na síle. Při 30 °C nebo vlhkosti kolem 80 procent se už zdravá morčata nenakazila. Výsledky experimentů zveřejnil vědecký časopis PLoS Pathogen.
„Teď je rázem jasnější, proč jsou chřipkové epidemie v zimě. V zimních měsících vládnou podmínky, za kterých se virus mnohem snáze přenáší z nakažených na zdravé lidi,“ říká Peter Palese v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.
Podle Paleseho je chřipkový virus za nízkých teplot a za sucha mnohem odolnější. Chlad a sucho naopak narušují naše sliznice v krku i v nose. Jejich poškozené povrchy představují pro viry menší překážku. Podle kanadského epidemiologa Raymonda Telliera z torontské Hospital for Sick Children by bylo možné zabránit šíření chřipky v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních tím, že by se v budovách zvýšila vlhkost vzduchu. Zároveň však vědec upozorňuje na rizika podobných opatření. Vyšší vlhkost by sice mohla potlačit šíření chřipkového viru, ale na druhé straně by vytvářela příhodné podmínky pro šíření původců jiných onemocnění. K vlhkomilným patří k například nebezpečné plísně nebo bakterie vyvolávající tzv. legionářskou chorobu.
„Nemá cenu snižovat riziko jedné choroby a zároveň zvyšovat jiná nebezpečí,“ říká Tellier.
