„Ke konzumaci vína přispívají tři faktory: peníze, demokracie a mír. I když v arabském světě nejsou vždy všechny tři, podmínky v regionu se pomalu, ale jistě zlepšují,“ říká francouzský expert na víno Dennis Dubourdieu. Po dlouhém „období temna“ způsobeném znárodňováním, válkami a evropským zákazem míchaných vín nyní pěstování vína zažívá boom hned v několika zemích - Alžírsku, Egyptě, Jordánsku, Maroku, Libanonu a Tunisku. Brzy se k nim navíc přidá i Sýrie.
Tyto země nyní na 80 000 hektarech produkují 1,3 milionu hektolitrů vín, což představuje asi 146 milionů lahví. V rozšiřujících se arabských vinicích nyní pracuje asi 50 000 lidí. Vinařskému boomu nedokáží zabránit ani ti, kteří veškerý alkohol považují za „haram“ (slovo označující v koránu zakázané věci). V marockém parlamentu proto islamisté prosadili vysoké daně na alkohol, v Egyptě zase Muslimské bratrstvo každoročně navrhuje zákaz prodeje vína. Neúspěšně.
Château migréna
André Hadží Tomás, libanonský šéf jednoho z největších egyptských vinařství, dnes s úsměvem vzpomíná na svou návštěvu Egypta v roce 1998. Egyptské úřady tehdy prodávaly podnik, který nechal o třicet let dříve znárodnit prezident Násir. „Poté, co otevřel láhev, nám egyptský vinař prozradil, že jako dobrý muslim za celých dvacet let nikdy neochutnal ani kapku vína.“ Za těchto okolností potom ani nepřekvapí, že se egyptským vínům tehdy přezdívalo „Château migréna“. V posledních sedmi letech ale Egypt zdvojnásobil produkci na současných 8,5 milionu lahví ročně. Tři čtvrtiny vypijí turisté. „Pokud se bude nadále zvyšovat kvalita a neubude turistů, zdvojnásobíme produkci během pěti let,“ slibuje milovníkům vína Hadží Tomás.
Víno je ale v kurzu i v dalších státech. V Sýrii sice znárodňování v šedesátých letech položilo vinařství na kolena, nedávno tam ale libanonský podnikatel Johnny Saade založil u přístavu Lattakia nové vinice. První lahve vína by se měly začít plnit za dva roky.
V Libanonu se sice neznárodňovalo, spoustu vinic tam však zničila 15letá občanská válka. V poslední době se už ale tamní vinařství dokázala postavit na nohy - důkazem jsou ceny, které získávají libanonská vína na veletrzích po celém světě. Zatímco v roce 1990 rostla vinná réva na pouhých třech vinicích, dnes jich bude už 18. Nové vinice byly založeny i u Ammánu, hlavního města Jordánska.
V Maroku, Tunisku a Alžírsku doplatili vinaři na evropský zákaz prodeje míchaných vín na konci 50. let. Alžírsko bylo v té době čtvrtým největším výrobcem vína na světě. V současné době označují vinaři v těchto zemích hned 15 oblastí výrazem „appelation controlée“, tedy francouzským vyjádřením zaručeného původu a kvality.
„Proti předsudkům, které obklopují arabská vína, musíme bojovat. Lidé si myslí, že je to jako v koloniálních dobách, kdy se Středomořím plavily tankery plné míchaných vín, kterými pak evropští vinaři dolévali svá vína,“ myslí si Jean-Pierre Dehut z největšího marockého vinařství Celliers de Meknés. Paradoxem je, že právě v tomto severomarockém městě vládnou islamisté.
