Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vyvíjíme umělé srdce, říká šéf nového lékařského centra

Věda

  7:00
BRNO - Realita předčila mé nejlepší očekávání, vzpomíná český lékař na první návštěvu americké kliniky Mayo. Největší a nejprestižnější výzkumná nemocnice na světě nyní začíná úzce spolupracovat s Českem. Bude se podílet na provozu Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), které vzniká ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Zdejší medicína a zejména lékařský výzkum se neuvěřitelně zkvalitní, doufá docent Tomáš Kára, vedoucí lékař projektu ICRC.

Ve čtvrtek jste v Brně na mezinárodní konferenci Gate2BrnoBiotech s kolegy oznámili, že vyvíjíte umělé srdce. Proč jste se zaměřili právě na ně?

Počet lidí, kteří potřebují nové srdcem, narůstá a množství dárců je bohužel limitované. Nyní je poměr v jednotlivých zemích 1:3 až 1:10. Věříme, že kmenové buňky, se kterými intenzivně pracujeme, zlepší fungování poškozených srdcí a časem umožní vyvinout v laboratoři i zcela nový orgán.

Jak jste daleko?

Pracujme na dvou projektech. Jednak se pokoušíme vytvořit mechanickou srdeční náhradu. Chceme, aby byl celý přístroj uvnitř těla pacienta, dobíjet se bude přes kůži.

Tomáš Kára

Kromě toho se také snažíme využít špičkové biotechnologie pro zlepšení funkce poškozeného a selhávajícího srdce. Martin Pešl, který měl možnost pracovat na Minnesotské univerzitě pod vedením Dana Kaufmana, podílel na vývoji kmenových buněk, které se dokáží přeměnit v srdeční sval, a to s vysokou čistotou, která se blíží téměř 100 procentům.

Co to znamená?

Když pracujete s kmenovými buňkami, hrozí, že se část z nich "splaší" a začne produkovat jinou tkáň, třeba vazivo nebo chrupavku. A to je to poslední, co bychom potřebovali. Pokud by srdeční tkáň obsahovala mikroostrůvky vaziva či chrupavky, nebyla by dostatečně pružná. Chrupavka může vyvolávat různé arytmie srdečního svalu. Téměř stoprocentně čistá tkáň proto představuje významný úspěch.

Experimentovali jste zatím pouze se zvířecími kmenovými buňkami?

Ne, už pracujeme s lidskými buňkami.

Embryonální kmenové buňky se na začátku října začaly testovat při léčbě lidí, konkrétně s poškozenou míchou. Především zástupci některých církví to ovšem považují za neetické. S pomocí kmenových buněk získaných z těla pacienta, třeba z kostní dřeně, se léčí už delší dobu. Etický problém odpadá, buňky se ovšem hůře proměňují v potřebnou tkáň. Jakému typu dáváte přednost?

Zatím pracujeme s oběma typy. Nejnadějnější se nám ovšem zdá třetí varianta – takzvané indukované pluripotentní kmenové buňky. Lze je totiž vyrobit z běžné tělní tkáně každého člověka, třeba z kůže.

Při jejich přípravě se ale využívají genetické manipulace. Doba, kdy se budou takové buňky moci bezpečně vkládat do lidského těla, je daleko…

U všech typů kmenových buněk bude cesta k využití v klinické praxi dlouhá. Nechci vzbuzovat falešné naděje, že kmenové buňky začneme využívat k léčbě srdečního selhání za rok či za dva. Domnívám se, že výrazněji zasáhnou do léčby kardiovaskulárních onemocnění až po roce 2020.

Tomáš Kára

Narodil se v roce 1967 v Brně.

V letech 1987 až 1994 studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity.

Po studiích začal pracovat na I.interní kardiologické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně, kde působí dodnes.

Zabývá se klinickou a experimentální kardiologií, zkoumá i význam nervového systému pro diagnostiku a léčbu onemocnění cév a srdce. Je jedním ze spoluzakladatelů oboru označovaného neurokardiologie.

V roce 2001 začal pracovat na americké klinice Mayo. V roce 2007 tam habitoval. Nyní na Mayo působí jako docent na Klinice kardiovaskulárních onemocnění.

Od roku 2003 chystá s kolegy z kliniky Mayo a z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně vznik klinicko-výzkumného centra v Česku.

Nyní dostal plán reálné obrysy. Tomáš Kára řídí projekt vybudování Mezinárodního centra klinického výzkumu v Brně, které bude součástí Fakultní nemocnice u svaté Anny. Úzce spolupracuje s klinikou Mayo.

V letech 1984 až 1993 byl členem juniorského i seniorského reprezentačního týmu ve veslování.

Věřím ale, že jednou bude možné vyvinout z kmenových buněk plnohodnotné biologické srdce. Věřím také, že k tomu napomohou čeští vědci.

Současně bych chtěl podotknout, že vývoj biologického umělého srdce po stránce odborné náročnosti předčí v mnoha oblastech i tak složité projekty, jakým byl například projekt Apollo. To myslím, dobře charakterizuje složitost problematiky, kterou musí vědecké týmy vyřešit.

Vraťme se ale na začátek. Proč jste se rozhodl pro kardiologii?

Kardiologie mě lákala již od začátku studií. Může za to řada vynikajících učitelů, pod jejichž vedením jsem měl možnost studovat. Svoji roli sehrál také sport, který jsem dělal – veslování. Pro výkon veslařů je kardiovaskulární systém velmi důležitý a já chtěl lépe poznat, jak srdce funguje v extrémních podmínkách.

Jak jste se dostal na kliniku Mayo?

V roce 1998 jsme v Brně společně s kolegy z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd vybudovali laboratoř pro Výzkum řízení krevního oběhu. Vyvinuli jsme nové technologie a postupy, které umožnily daleko lépe pochopit, jak se mozek podílí na řízení krevního oběhu a jak se nervový systém souvisí se vznikem a léčbou některých kardiovaskulárních onemocnění.

Podařilo se nám odhalit úplně novou příčinu poruchy vědomí, která se u některých lidí objevuje při dlouhém stání. Dotyční prostě z ničeho nic omdlí. Zjistili jsme, že za to může porucha řízení krevního oběhu vznikající přímo v mozku.

Diagnostikování a léčba takových pacientů je celosvětový problém, a zřejmě proto získala naše práce ocenění Severoamerické společnosti pro kardiostimulaci a elektrofyziologii. Museli jsme ji obhájit před odbornou porotou na výroční konferenci této společnosti ve Washingtonu v roce 2000. V odborné porotě byli i odborníci z kliniky Mayo, kteří nás s Pavlem Jurákem požádali, abychom práci přednesli přímo u nich.

Po přednášce jsem dostal pozvánku na pohovor a následně i nabídku zaměstnání. Nastoupil jsem tam v roce 2001.

Jak se vám na klinice Mayo líbilo?

Moc. Klinika Mayo je považována za Mekku medicíny, takže jsem tam odcházel s velkými očekáváními. Ale realita předčila mé nejlepší představy. Dělá se tam opravdu krásná medicína, pro kterou asi každý z nás studoval.

Co konkrétně vás tolik nadchlo?

Medicína je vystavená kolem pacienta. Nasazení je obrovské. Vše směřuje k tomu, aby se zlepšila péče o daného konkrétního člověka. S tím, jak její kvalita stoupá, zlepšuje se medicína celkově.

Klinika Mayo je průkopníkem integrovaného modelu lékařské péče. Odrážejí to i tři štítky v jejím logu: ten největší představuje pacienta, dva další za ním výzkum a vzdělávání. Klinika Mayo má nesmírně silný lékařský výzkum, investuje do něj asi 400 milionů dolarů ročně. Tedy desetinásobek částky, již dává na medicínské výzkumy celá Česká republika. Díky tomu je spektrum znalostí, které člověk na klinice Mayo získá, nepředstavitelné.

Nejvíce se mi ovšem líbila vynikající atmosféra a nesmírná kolegialita. Potkal a spolupracoval jsem tam odborníky, jejichž knihy jsem studoval, nebo nositele Nobelových cen. A i ti se ke všem chovali s respektem a úctou, zejména ovšem k pacientům.

Bez vašich osobních kontaktů by klinika Mayo zřejmě nespolupracovala s Českem…

Vždycky musí někdo začít. Do projektu se ale už zapojila celá řada dalších kolegů.
Na klinice Mayo i ve Spojených státech obecně platí, že nejlepší je osobní zkušenost. Pokud by nebyla zkušenost s českými lékaři dobrá, klinika Mayo by se do projektu ICRC nezapojila. Fakt, že se na projektu podílí, je myslím vynikající vizitkou české medicíny a české lékařské vědy.

Jak může klinika Mayo prospět české medicíně?

V oblasti lékařské péče je americký i český systém srovnatelný, v něčem je lepší jeden, v něčem druhý. Ve výzkumu je však Amerika daleko před Českem, ale i před Evropou. Je to zřejmě dáno historicky, Amerika byla otevřená země a nabídla příležitost těm nejlepším.

Na klinice Mayo jsou dál, a díky spojení s nimi se můžeme de facto zapojit do finálních fází slibně rozjetých výzkumů. Získáme přístup k nejnovějším vědeckým výsledkům a technologiím. Na druhé straně jsou naši odborníci v týmech velmi ceněni pro svou vzdělanost a zkušenost.

Budou takové výzkumy probíhat přímo v Brně, nebo se zdejší odborníci vydají do USA?

Obojí. Věda se nedá dělit na českou a americkou, je jenom jedna. Základní koncepcí ICRC jsou dynamické vědecké týmy. Sestavují se z nejlepších specialistů v daném oboru z celého světa. Dnes už docela dobře zvládáme mezinárodní dělbu práce, takže vzájemná spolupráce na dálku není až takový problém.

Otevírá se úplně nová dimenze lékařského výzkumu. Fascinující projekty, jako je třeba vývoj biologického srdce, vyžadují obrovské množství znalostí z různých oborů. A všemi žádná instituce na světě nedisponuje.

Jak budou dynamické týmy vypadat?

Centrum ICRC bude mít 400 stálých zaměstnanců. Dalších 60 velice kvalitních odborníků získáme v zahraničí a budou u nás pracovat vždy jen určitou dobu – třeba tři týdny, tři měsíce nebo tři roky, podle potřeb projektu.

Kde vezmete zmíněné čtyři stovky lidí?

Většina z už dnes ve Fakultní nemocnici u svaté Anny pracuje. Část k nám přejde z institucí zapojených do projektu. Chceme také přilákat naše nejlepší mladé talenty a nabídnout jim práci v ICRC. Zatím se nám to daří.

Hodně se teď hovoří o tom, že lékaři budou kvůli platům odcházet do zahraničí. Mnoho mladých lékařů nám ale řeklo, že jedním hlavních důvodů, proč zůstat v České republice, je ICRC. Projekt jim dává naději. A to nejen po stránce finanční, očekávají úplně novou kvalitu práce podobnou jako na předních klinikách ve Spojených státech.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!