Dokáže tvor s mozkem třikrát menším, než má dnešní člověk, vyrábět a používat nástroje? Kolem této otázky se točí spor o zařazení kosterních pozůstatků tvora populárně označovaného jako hobit.
Kostry asi metr vysokých humanoidů s lebkou o velikosti grapefruitu objevila v roce 2003 na indonéském ostrově Flores australská expedice. Celkem se našly pozůstatky devíti lidí. Objev vzbudil celosvětovou pozornost.
Antropologové vyslovili domněnku, že jde o zcela nový, doposud neznámý lidský druh, který obýval jihoasijské ostrovy souběžně s Homo sapiens. Na Floresu se Homo floresiensis objevil téměř před statisíci lety a vyhynul před přibližně dvanácti tisíci roky.
Příliš malý mozek?
Ozvaly se i hlasy kritiků. Nezvykle malý vzrůst pochybovači připisovali mikrocefalii – genetické vadě, která způsobí chorobné zakrnění mozku. Na přetřes přišla i varianta, že se na ostrov dostali zástupci etnika podobného Pygmejům.
Tvrzení o patologické povaze pozůstatků se opíralo o předpoklad, že poměrně propracované nástroje nalezené poblíž koster musí být dílem moderních lidí. Mozkovou kapacitu případných Homo floresiensis nepovažovali zástupci této skupiny za dostatečnou.
V posledním čísle odborného časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences publikovala americká antropoložka Dean Falková z Florida State University studii, která argumenty odpůrců existence člověka floreského vyvrací. Její tým srovnával nejlépe zachované pozůstatky jednoho z „hobitů“ s deseti kostrami zdravých lidí normálního vzrůstu a se skelety devíti lidí trpících mikrocefalií.
Vědci vytvořili počítačové modely všech jednadvaceti mozků a po jejich srovnání založeném na statistických metodách došli k názoru, že zvláštní rysy nálezů z ostrova Flores v žádném případě nemohou být způsobeny genetickou vadou.
„Je to tak definitivní závěr, jak jen může být. Domnívám se, že jsme zodpověděli všechny otázky vznesené oponenty, kteří zastávají teorii o patologické povaze nálezů“, cituje profesorku Falkovou britský list The Independent. Závěry její předchozí studie totiž někteří kritici nepřijali, neboť byla postavena na srovnání s jedinou kostrou mikrocefalitika.
Americká antropoložka se domnívá, že zkoumaný tvor měl vysoce vyvinutý mozek, „Kombinuje rysy, které jsem nikdy u žádného primáta neviděla. Mozek se (u tohoto druhu) sice nezvětšil, stal se ale složitějším,“ dodává Falková. Za malý tělesný vzrůst i objem mozkovny zřejmě může ztížená možnost získávání potravy.
Rodokmen člověka byl tedy zřejmě definitivně obohacen o novou větev. Homo floresiensis navzdory mozku o objemu pouhých 400 centimetrů krychlových vyráběl nástroje a uměl využívat oheň. Na odlehlém ostrově žil i v době, kdy už světu dávno dominoval moderní člověk. Nebýt mohutné erupce vulkánu, mohl přežít až do historické doby.
