Zachovejte chladnou hlavu a překonejte strach. Nebojte se první pomoci

Každý se může stát svědkem situace, kdy bude v ohrožení zdraví nebo dokonce život člověka. Umět v takové chvíli správně zasáhnout a zachovat si chladnou hlavu je nesmírně důležité. Ale jak to udělat, když jste pravidla první pomoci probírali naposledy ve škole a nejste si jisti, zda dokážete pomoci opravdu správně? Je to snazší, než si myslíte. Hlavní je překonat strach a zasáhnout.

„Česká republika má dobře fungující síť výjezdových základen zdravotních záchranných služeb a díky tomu jsme schopni rychle poskytnout pomoc i v odlehlejších částech země. Nikdo z laiků tak není nucen k tomu, aby v terénu musel poskytovat složité úkony, jako třeba rovnání zlomených končetin do dlah,“ vysvětluje Marek Slabý, prezident Asociace zdravotních záchranných služeb ČR a současně ředitel Zdravotní záchranné služby Jihočeského kraje.

Podle Slabého se mnoho lidí zbytečně obává poskytnout první pomoc právě kvůli tomu, že by museli dělat něco příliš složitého. Smyslem laické první pomoci je zachránit život zraněnému, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit jeho bezpečí. Laická první pomoc zahrnuje základní opatření, která lze provést bez specializovaného vybavení, zahrnuje aktivaci zdravotnické záchranné služby a péči o postiženého do jejího příjezdu. V praxi to znamená co nejdříve zavolat na číslo 155 a postupovat podle pokynů operátora, který je zdravotnickým profesionálem schopným poskytnout správné informace.

Vytahovat jazyk je nesmysl

Navzdory všeobecně rozšířené představě, většinu výjezdů záchranky netvoří „adrenalinové“ zásahy u dopravních nehod či různých katastrof, ale situace, kdy náhle dojde ke zhoršení zdravotního stavu člověka, který už nějaké potíže má. S takovou situací se může také laik setkat nejčastěji. Například se během nedělního oběda stane svědkem náhlé nevolnosti u svého tchána či na ulici potká člověka, kterému se udělá špatně a omdlí.

V takové chvíli je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a zasáhnout. Prvním úkolem je určit, zda je člověk při vědomí, což zjistíte tak, že k němu přistoupíte, jemně s ním zatřesete a hlasitě jej oslovíte: „Jste v pořádku?“ Pokud nereaguje, zprůchodněte mu dýchací cesty a zkontrolujte dýchání. Rozhodně se mu nesnažte vytahovat jazyk, je to nesmysl, kterým postiženému jen ublížíte. Stačí mu jemně zaklonit hlavu a pootevřít ústa. Důležité je včas zavolat zdravotní záchrannou službu, což můžete udělat vy, nebo o to požádejte někoho dalšího, kdo je poblíž.

Pokud člověk v bezvědomí nedýchá normálně (má jen ojedinělé „lapavé“ dechy) nebo nedýchá vůbec, okamžitě zahajte resuscitaci. Jak na to se dozvíte v infografice na této stránce. Případně vám se správnou resuscitací poradí operátor záchranné služby, který zůstane na telefonu. Právě resuscitace je v případě srdeční zástavy naprosto klíčová a může postiženému zachránit život. Pokud člověk normálně dýchá, uložte jej do stabilizované polohy na boku a zavolejte profesionály. Výjimkou je pouze situace, kdy je podezření na poranění míchy, například v důsledku pádu z výšky nebo dopravní nehody. Pak je ideální s postiženým vůbec nehýbat.

Infarkt nemusí bolet

K důležitým znalostem, které by měl mít každý laik, patří i to, kdy zavolat na číslo 155. „Základem je v případě bolestí na hrudi, dušnosti v klidu, nucení na zvracení, či zvracení volat neprodleně profesionální pomoc, nejlépe rovnou záchrannou službu. Zpoždění na straně pacienta je největší problém v akutní péči o nemocné s infarkty nebo jinými závažnými kardiologickými stavy,“ vysvětluje docent Jan Bělohlávek, vedoucí lékař koronární jednotky II. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Jakmile se záchranný řetězec zaktivuje, už je šance na řešení jakékoli komplikace podstatně vyšší. Neváhejte tedy zavolat, pokud se o akutní závažný stav nejedná, je pacientovi alespoň doporučen další postup. „Toto platí především v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, nebo má dokonce zástavu oběhu a vyžaduje poskytnutí laické resuscitace. Dispečer záchranné služby volajícího profesionálně navede, jak má stav nemocného zhodnotit a jak dále postupovat, než posádka záchranné služby na místo dorazí,“ vysvětluje kardiolog s tím, že řada lidí má nesprávně zafixováno, že akutní infarkt myokardu se musí projevit krutou bolestí na hrudi. Bolest však může být tupá, tlaková, někdy jen mírná, ale pacient se může opotit, je mu na zvracení, nebo zvrací. To často svede laiky k tomu, že si myslí, že problém je v trávicím systému a zbytečně čekají.

U mrtvice na nic nečekejte

Fatální následky může mít také vyčkávání u cévní mozkové příhody. „Předpokladem úspěšné léčby je okamžitý přesun nemocného na specializované pracoviště iktového centra. Hlavní úlohou laiků je přivolat zdravotní záchrannou službu. Přivolaný zdravotní personál následně vyhodnotí klinické příznaky a ve spolupráci s dispečinkem zajistí převoz na vhodné oddělení,“ shrnuje Jan Fiksa z Neurologické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Laici by si měli všímat projevů cévní mozkové příhody, jako jsou poruchy hybnosti poloviny obličeje, jedné paže, problémy s řečí. V obličeji je patrný pokles ústního koutku. Při oboustranném předpažení je pak rozeznatelná slabost jedné paže. Porucha řeči se projeví přeříkáváním, chudou slovní zásobou a podobně.

„V některých případech jsou příznaky cévní mozkové příhody neobyčejně pestré. Mohou se projevit například poruchou rovnováhy, poruchami zraku, dvojitým viděním, poruchou polykání,“ dodává neurolog.

Všímavost je na místě i u diabetiků, u kterých může nastat hypoglykemie – závažný pokles glukózy v krvi. „Pacient se zpočátku může podivně chovat, může být dezorientovaný, zmatený – stav lze bohužel někdy zaměnit s opilostí a kolemjdoucí pacienta obcházejí, spíše než aby mu pomohli. Pokud je hypoglykemie závažná, může se zhoršovat stav vědomí, dochází k apatii, spavosti až bezvědomí,“ popisuje docent Martin Prázný z III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Pacienti s diabetem by měli být vybaveni identifikační kartou diabetika s poznámkou, že u nich může dojít k hypoglykemii. První pomoc pak znamená podat pacientovi, který je schopen polykat, glukózovou tabletu, cukr, sladký nápoj, nebo alespoň nějakou potravu s obsahem sacharidů (typicky pečivo, sušenku) a přivolat rychlou lékařskou pomoc. „Dost často se používá jako první pomoc při hypoglykemii čokoláda. Je sice sladká, ale pokud není při ruce nic jiného, je to lepší než nic, obsahuje však i tuk, který zpomaluje vstřebávání cukru a zpomaluje zotavení. Máme-li k dispozici sladký nápoj, stačí i oslazený čaj, je to nejlepší řešení, protože cukr se z něho vstřebává prakticky okamžitě,“ radí lékař. Pokud je pacient v bezvědomí nebo dobře nepolyká, nesmí se mu podat ústy žádná pevná ani tekutá strava, protože hrozí riziko jejího vdechnutí. Pak je nutno přivolat rychlou lékařskou pomoc a do jejího příjezdu uložit pacienta do stabilizované polohy.