Zakladatel Ligy proti rakovině: Každý třetí může onemocnět

Podařilo se vám z Ligy proti rakovině vytvořit jednu z nejznámějších neziskovek a z květinového dne renomovanou sbírku. Bylo to náročné?
Měl jsem tu výhodu, že jsem byl profesně aktivní tak trochu v politice vědy, to znamená, že jsem byl ve funkcích organizátora, a to nejen domácího, ale i v rámci RVHP a později v rámci Evropy. To znamená, že kromě vlastní medicínské práce jsem byl zvyklý dělat i na společenské části. V 90. roce jsem se nenechal zlákat do politiky, ale rozhodl jsem se pro charitativní činnost. Z ničeho jsme začali budovat nevládní neziskovou organizaci. Nevymyslel jsem to sám. Nechal jsem se pozvat do zahraničních měst, abych viděl zkušenosti těch, kteří už měli za sebou desetiletí práce. Květinový den také není náš originální nápad. Když jsme se stali členem evropské asociace lig proti rakovině, udělali pro nás postkomunistické země workshopy k problematice fundraisingu. Fundraising překládám do češtiny jako žebrání. V něm jsme se tedy učili od evropských zemí, rozhodli jsme se vyzkoušet, jestli je česká veřejnost na podobné akce jako jsou květinové dny. Ukázalo se během raketového nástupu, že ano. V roce 1997, kdy byl první ročník květinového dne, jsme rozdávali 30 tisíc květin, hned v dalších letech to byly statisíce.

Jak jste známý model přizpůsobili pro českou realitu?
Narozdíl od třeba Belgičanů nebo Irů jsme přidali prvek prevence. Kdo si přijde koupit květinu, dostane leták, kde je zdůrazněná jedna riziková komponenta, která se podílí na vzniku rakoviny, letos tam je varování pánům, především těm starším padesáti let, že by si měli najít urologa. Stoupá totiž význam rakoviny prostaty, přitom se dá jednoduše poznat i z krve.

Celkem se na sbírkách květinového dne vybralo téměř 160 milionů korun. Které roky byly pro květinové dny nejúspěšnější?
Je to zhruba 6 až 8 let nazpátky, v posledních letech se podaří vybrat kolem 14 milionů korun. Trochu se obávám letoška, jestli se tam neodrazí krize. My ale kvůli tomu nezdražujeme, stále necháváme květinu za dvacet korun. Nevidíme v tom totiž jen ten efekt sbírky, ale i preventivní aspekt.

V posledních letech mají lidi pocit, že potkáváme v ulicích různé kasičky snad až příliš často. Nemůže to být jeden z důvodů, proč ty poslední roky nevybíráte ve sbírce tolik?
Nemyslím si to. Doufám, že většina těch organizací má smysl. Trochu mi vadí sbírky, kde se vybírají peníze pro někoho, komu se pak předávají. Myslím, že by sbírky měly být motivovány určitým cílem, a ten by měl být i náplní práce té organizace. V našem případě je to snaha o snížení úmrtnosti na nádory. U každé sbírky bychom se měli ptát, kam ty peníze skutečně jdou. Liga proti rakovině vydává celých dvacet let každoročně dvojjazyčnou závěrečnou zprávu. Myslím, že obecně kontrola chybí, že se to celkově rozvolnilo.

Sledujete projekty, na které jste přispívali?
U výzkumných projektů dostáváme závěrečnou zprávu. U investic do nemocnic, ty jsou trvalého charakteru. Poslední tři roky jsme dali poměrně velké sumy do nemocnice v Hradci Králové, v Ostravě, do Všeobecné fakultní nemocnice na dovybavení.

Co z výzkumných projektů byste vypíchl?
Dávali jsme peníze do akademie, do genetických oblastí. Přispěli jsme na udržení chovů laboratorních zvířat, která jsou použitelná v onkologickém experimentálním výzkumu. Trochu jsme ovšem tuto komponentu oslabili, protože vidíme, že když někomu dáme 300 tisíc na výzkumný projekt, nemá to velký význam. Spíš se v posledních letech snažíme to dávat do investic.

Významně se angažujete v prevenci a osvětě. Dnes jsme ale už v situaci, kdy každý ví, co životní styl znamená a jak významně ovlivňuje naše zdraví. Přesto se podle toho řídí málo lidí. Kde vidíte nějakou naději, že se to změní?
Podle mého názoru se to zlepší tehdy, až si většina z nás uvědomí, že má jedno zdraví a že se o něj musí starat, když se chce dožít dlouhověkosti. Jsem myslivec, znám i tezi ochmelků, kteří se někdy také kolem myslivosti pohybují: Tělo má jít do hrobu zhuntovaný. Jenomže vás ujišťuju, že když se začíná projevovat defekt na jejich zdraví, jsou ti, kteří to hlásají, největší zbabělci. V prevenci platí, že se musí pravidla lidem stále opakovat. Už jen z toho důvodu, že dorůstají nové generace. Děláme také programy pro výuku mládeže o zdravém způsobu života a o negativním vlivu kouření. Podporujeme programy na mateřských školách, základních i spolupráci s rodiči. Platí, že každý třetí občan České republiky je v ohrožení, že dostane rakovinu. Tím pádem náš slogan Tiká v každé rodině, je naprosto pravdivý.