V dlouhověkém Japonsku „vedou“ ženy se střední délkou života 88,5 roku nad muži o pět let. Rozdíl je patrný i v zemích, kde se lidé dožívají nízkého věku. Například v Afghánistánu se střední délka života žen blíží 53 letům, třebaže u mužů nedosahuje ani 50 let.
Ženy žijí déle něž muži. Dokážou lépe využít prevence |
Tento fenomén se zdaleka neomezuje jen na druh Homo sapiens. Extrémním případem je delfínům příbuzný kulohlavec Sieboldův, jehož samice se dožívají bezmála dvojnásobku průměrného věku samců. Také u kosatek dravých žijí samice i do devadesáti let, zatímco samci umírají po dovršení padesátky.
O délce lidského života však máme tak rozsáhlé a do minulosti sahající údaje jako o žádném jiném živočichovi a můžeme proto po příčinách dlouhověkosti „slabšího pohlaví“ pátrat.
Databáze vypovídá
Steven Austad a Kethleen Fischerová z Alabamské univerzity v americkém Birminghamu pro přehledovou studii publikovanou ve vědeckém časopise Cell Metabolism čerpali z databáze Human Mortality Database. Jsou v ní uložena například data o všech mužích a ženách narozených ve Francii od roku 1816.
Stejná data ze Švédska začínají už rokem 1751. V dalších z celkem 38 zemí světa jsou soubory datskromnější. Japonci dali k dispozici údaje až od roku 1947 a Rusové dokonce jen od roku 1959. Přesto databáze podává svědectví o tom, že ženská dlouhověkost je globální jev s dlouhou historií. „Je velmi působivé, že pro každou z 38 zemí, pro každý rok, za který jsou k dispozici záznamy, platí, že ženy mají při narození lepší vyhlídky na delšístřední délku života než muži,“ píší Austad a Fischerová ve své studii.
Vyšší šance na přežití žen jsou jasně patrné už několik týdnů před narozením. Nemizí ani v dětství. Vyhlídky novorozených děvčátek na to, že se dožijí věku pěti let, jsou vždy a všude vyšší než u chlapců. Dlouhověkost žen je patrná i ve velmi vysokém věku. Průměrné stáří lidí, kteří žili déle než 110 let je sice zhruba stejné u mužů i u žen, ale ženy v této skupině „superseniorů“ tvoří plných 90 procent.
Zajímavou demonstrací vyšší životaschopnosti žen nabízí historie Islandu. Tento ostrovnístát zažil časy dobré i zlé. Hladomory, rozsáhlé povodně, sopečné erupce nebo ničivé epidemie srážely v období od roku 1840 do roku 1920 opakovaně střední délku života až na pouhých 21 let, zatímco v poklidných časech stoupala i na 69 let. Bez ohledu na to, jaká katastrofa Island postihla, však žily ženy vždycky déle než muži.
Proč ženy více stůňou?
Jednou z největších záhad dlouhověkosti žen představuje skutečnost, že ženy jsou v dospělosti nemocnější než muži. V ekonomicky rozvinutých zemích navštěvují častěji lékaře, užívají více léků, stráví více dní v pracovní neschopnosti i v nemocnici. Vědci o příčinách často jen spekulují. Některé teorie sázejí na to, že ženy jsou vnímavější a při potížích vyhledávají lékařskou péči častěji než muži. Pádné důkazy pro to však chybějí. Řada studií naopak přesvědčivě prokázala, že za vyšší nemocností žen se neskrývají subjektivní pocity. Jde o zcela reálný trend patrný nejen v ekonomicky rozvinutých zemích, ale i ve třetím světě. Horší stav organismu u žen byl zjištěn dokonce i u amazonského kmene Tsimanů, které živí prales a moderním technologiím neholdují.
Ženy mají méně volného času než muži, zabírá ho péče o domácnost |
Mnozí vědci jsou přesvědčeni, že ženy a muži churaví v dospělosti stejně, ale muži na choroby častěji umírají. Protože tak v mužské populaci ubývá nemocných vyšším tempem, vypadají muži nakonec zdravější. Podle některých vědců však „očištění“ mužské populace zvýšenou úmrtností nemocných k vysvětlení rozdílu v nemocnosti u mužů a u žen nestačí.
Postižení kostí kvůli porodům
U žádného jiného živočicha se nic podobného neprojevuje, a tak někteří vědci přičítají „zdravotní paradox“ zvláštnostem lidské evoluce. Jak ukázaly nedávné výzkumy, člověku se stále zvětšuje mozkovna a ženská pánev se na to musí adaptovat, aby se zmírnilo riziko těžkých porodů. Pojivová tkáň žen silně reaguje na hormonální změny během těhotenství a porodu.
Za to platí ženy daň v podobě vyšší náchylnosti k osteoporóze či artritidě. Jde o chronická onemocnění provázená dlouhodobými bolestmi, které ženy nutí vyhledat lékařskou péči a užívat léky. Na jejich zdraví se pak může neblaze projevit i stres vyvolaný bolestmi a také následky narušeného spánku.
Hledá se vysvětlení
Vysvětlení pro ženskou dlouhověkost hledají Austad a Fischerová přednostně v odlišných hormonálních poměrech a rozdílech v aktivitě imunitního systému. Na neblahý vliv mužských hormonů ukazují studie, které sledovaly délku života kastrovaných mužů. Z historických záznamů z 18. století vyplývá, že v Koreji žili kastráti o 15 až 20 let déle než jiní muži. Ke stejným výsledkům došli vědci i vyhodnocením dat o mužích, kteří byli kastrováni v západním světě ve 20. století.
Hormonální poměry v organismu žen sice mohou přispívat k častějšímu výskytu a vážnějšímu průběhu některých onemocnění, ale celkově působí jako „elixír mládí“. Muži mají ve srovnání s ženami dědičnou informaci narušenější volnými radikály. Na roli ženských hormonů při ochraně DNA před defekty ukazují pokusy na laboratorních potkanech. Samičky se dožívají o sedminu vyššího věku než samci a mají méně poškozenou DNA.
Když vědci odebrali potkaním samičkám vaječníky, které jsou hlavním zdrojem samičích hormonů, narostlo u pokusných zvířat poškození DNA. To se opět snížilo, když vědci začali těmto samičkám hormony podávat. Také imunitní systém reaguje na hormonální prostředí a z řady studií vyplývá, že imunita žen je schopna silnější odezvy na nejrůznější podněty. I to může přispívat k delšímu životu žen.
