Mgr. Petr Šípek, Ph.D., Katedra zoologie PřF UK
Zbarvení i způsob jeho změny je často sexuálně dimorfní (každé pohlaví mé své vlastní vzory, přičemž samice bývají většinou ty méně pestré).
Nejbarevnější bývají vyprovokovaní samci, například během vzájemného souboje či při páření, i když například gravidní samice chameleóna jemenského se může pyšnit černofialovým hábitem.
Samotný mechanismus změny barvy je překvapivě rychlý a je dán vrstevnatou stavbou pokožky chameleónů, svrchní vrstva je průsvitná, zatímco další tři obsahují pigmenty zabarvené buňky, tzv. chromatocyty. Svrchní vrstva obsahuje červeně a žlutě zbarvené buňky, prostřední bíle a modře. Ta nejspodnější obsahuje buňky černé, které mají výběžky zasahující i do okolních vrstev. V případě potřeby se mohou tyto výběžky zvětšit a tak jinak barevné buňky.
Barvoměna je řízena povolely autonomního i centrálního nervového systému. Ne všichni chameleoni umí zdaleka všechny barevné odstíny a ne všechny odstíny můžeme najít na celém těle těchto plazů. Často jsou jednotlivé barvy omezeny na jednotlivé tělní okrsky, přičemž mezi nejbarevnější partie patří oči a bok zvířete. Asi největším přeborníkem ve zbarvení je chameleón pardálí (Furcifer pardalis) z Madagaskaru, který vytváří celou řadu barevných forem a ovládá podle poddruhů všechny barvy od smaragdově zelené, pampeliškově žluté, cihlově červené přes rudou, bledě modrou, tyrkysovou až po téměř fialovou barvu!
