"Krmení nám kromě dobrého pocitu, že ptákům pomáháme v těžkých zimních časech, dává hlavně možnost zblízka si je prohlédnout," říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České ornitologické společnosti.
Než ale poprvé ptákům něco nasypeme, měli bychom o nich něco vědět. Jinak se může stát, že jim místo dobře míněné pomoci spíše ublížíme. Ptákům bychom měli předkládat co nejpřirozenější potravu, nevhodné jsou hlavně zbytky z kuchyně. Ty většinou obsahují sůl, která působí jako jed. Pro malé ptáky velikosti čížka může být již jen jedno zrnko soli ze slaného rohlíku smrtelnou dávkou.
Vhodné není ani pečivo, zvláště čerstvé, které může způsobit zažívací potíže. Jen kachnám a labutím jej dávat můžeme, mají jak známo "kachní žaludek" a i případné přebytky soli ve vodním prostředí snáze naředí.
Pro drobné ptáky ale může být v zimě nebezpečná i voda. Za mrazu nesmíme vodu ptákům nabízet – rádi se koupou, a pokud promočené peří zmrzne, nemá drobné tělíčko šanci na přežití.
A čím tedy krmit správně? "Jednoznačně nejoblíbenějším krmivem jsou slunečnicová semínka, pro ptáky jsou výborným zdrojem energie a většina druhů jim dává přednost. Doplnit je můžeme ovesnými vločkami či jiným zrním, které sypeme jak do krmítka, tak na nějaké chráněné místo na zem," radí Vermouzek
Například pro pěnkavy a zvonky je přirozenější sbírat potravu ze země. Kosům, kvíčalám, ale třeba i brkoslavům můžeme po celou zimu nabízet jablka nebo jeřabiny, které jsme na podzim uskladnili. Nepohrdnou ani bramborami uvařenými v nesolené vodě.
"Ať již krmíme na balkoně uprostřed města nebo na venkovské zahradě, měli bychom ptáky přikrmovat, ne překrmovat," uzavírá Vermouzek. "Není tedy rozhodně špatně, když krmítko zůstává třeba půl dne prázdné. Ptáci jsou tak nuceni hledat si i přirozenou potravu. Více krmíme jen v době skutečně velkých mrazů a když dlouho leží sníh. Tehdy má přikrmování pro ptáky skutečně životní význam."
