Ale popořádku. Zuby si čistili už 3500 let před naším letopočtem staří Egypťané a Babyloňané. Jednoduše vzali větvičku a jeden její konec kousali tak dlouho, až se roztřepila na vlákna, a pak si takto vytvořeným kartáčkem zuby ometli. Jiné starověké národy si k ruce braly proužky plátna, peří, zvířecí kůstky nebo ostny dikobraza. Antičtí Řekové třeba používali lněné plátno, jež namáčeli do popela a roztoku soli a zuby si touhle směsí pěkně vypucovali.
Motýlek se vrací do módy. Jak a kdy vznikl? |
S těmi rejžáky na zuby přišli v 15. století Číňané, kteří tak čištění zubů výrazně zdokonalili a nejvíc přiblížili dnešním postupům. K výrobě používali štětiny ze šíje sibiřských divočáků a jako držák bambusovou tyčku nebo zvířecí kost. Během 17. a začátkem 18. století se nový způsob čištění zubů dostal do Evropy, kde se mezi aristokraty rychle rozšířil.
První patent na zubní kartáček si v roce 1780 připsal Angličan William Addis z Clerkenwaldu. Říká se, že na svůj zlepšovák přišel ve vězení – z nudy. Od večeře mu zbyla kost a o zvířecí štětiny požádal stráže. Když se dostal z vězení, rozjel masovou výrobu kartáčků z kravího ocasu a kravích kostí. Stal se z něj boháč. Další vynálezci rychle následovali a přicházeli s inovacemi – například používali koňský ohon, který byl měkčí a z něhož měl kartáček například Napoleon Bonaparte.
Kvůli první světové válce se začátkem 20. století od používání kostí upustilo. Všechny skončily v polévkách, držák se tedy začal vyrábět z celuloidu, odlévaného do formy. A pak přišel 24. únor 1938, kdy v Americe přišel na trh kartáček Dr. West’s Miracle Toothbrush (Zázračný zubní kartáček dr. Westa), který zvířecí štětiny konečně nahradil nylonem. Byl konec rozedraným dásním. Někdejší mučicí nástroj se stával čím dál komfortnějším a štětiny měkčími. Roku 1954 ve Švýcarsku dokonce vymysleli elektrický kartáček.
Dnes existuje více než 3000 nejrůznějších patentů na kartáček na zuby, který je tak jedním z nejinovovanějších výrobků v dějinách. Máme kartáčky nejrůznějších velikostí, pevností, pružností, tvarů, zaoblení a zaúhlení. Zatímco před bezmála osmdesáti lety se Dr. West v inzerátech na svůj zlepšovák chvástal, že kartáček lze ke spokojenosti používat celý rok, dnes zubní lékaři doporučují jej vyměňovat jednou za tři až čtyři měsíce. Pokud není z kančích štětin, tak klidně.
