Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Korejská lekce

Výlet do Busanu. Největší úspěch mého pedagogického snažení a slunečníky na přechodech

Setkání se studentem po 8 letech v Busanu foto: Darina Ivanovová

Na skok zpátky do teplých dnů v druhém největším korejském městě Busanu. Nebo Pusanu? Jak to vlastně je správně? Setkat se můžete s oběma názvy. Odpověď je zdánlivě nelogická – do roku 1999 Pusan, od roku 2000 Busan.
  14:00

Tak trochu mi to připomnělo hrátky s názvem mé domovské pražské čtvrti, kterou je Hloubětín, dříve ale Hloupětín. Tam je však důvod změny nad slunce jasný. Pro znalé hangulu - korejského písma bude zřejmý i důvod změny názvu korejského přístavu. 

Při čekání na zelenou vás ochrání před sluncem obří slunečníky
Na busanských ulicích si můžete nechat věštit budoucnost

Písmo používá pro výslovnost našich souhlásek „b“ a „p“ stejný znak, což je při romanizaci (převodu textu zaznamenaného jiným písmem do latinky) zdrojem nesčetných veselostí. Podle romanizace oficiálně uznávané v Jižní Koreji od nového milénia je to tedy výhradně Busan, ač se různě na netu a mapách setkáte schizofrenně s oběma názvy.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Z výše zmíněného vyplývá, že teplý podzim nám tady v Soulu skončil, že si stýskám po busanském teplu. Alespoň dočasně a dost dramaticky – minulý pátek bylo přes 20 stupňů a šup, v sobotní večer se tam už krčila osamocená jednička. Předpověď ale ještě slibuje do konce října ukázkové podzimní slunečné dny s teplotou lehce pod 20.

Výlet do Busanu měl pro mě i emocionální náboj, setkala jsem se tam po osmi letech se svým americkým bývalým studentem z Karlovy univerzity (díky, milý Facebooku). Už druhým rokem tam pracuje jako učitel angličtiny – v mateřské školce! Pravil, že domů do New Yorku ho to zatím netáhne, plat je dobrý a byt blízko pláže placený školkou. Jen rodiče elitních capartů nezřídka oblečených do značek Armani a Gucci ho občas lehce vytáčejí. 

Při jídle došlo i na to, co si pamatuje ze své jednosemestrální češtiny v Praze. Překvapil mě nejen společenskými frázemi, ale i slovy palubního personálu „nahoře, nalevo, vzadu….“. Na víc si nevzpomněl a ve snaze mě potěšit, vynesl trumf – že si pamatuje jméno mého kocoura. A fakt, že ano! Nesporně největší sukces pedagogické kariéry – student si pamatuje po osmi letech jméno učitelčina domácího mazlíčka.

Pokud je to možné, snažím se nová města poznat z výšky a z vody. První mi slibovala splnit Busan Tower v parku Yongdusan, protože na určitě půvabné kopce nad Busanem nebyl čas. Z nákupní a restaurační čtvrti pod věží vedou k vyvýšenému parku eskalátory, dolů každý po svých. U vchodu do parku nechyběla půjčovna hanboků (tradičních korejských šatů), do zavíračky chybělo už jen půl hodiny, a tak jsem i tentokrát vábení odolala. Věž samotná byla zavřená, prý z důvodu covidu. Moc mi to nedávalo smysl, v Busanu platí stejný stupeň restrikcí jako v Soulu, kde se na N-tower vinou nekonečné zástupy zájemců o rozhled nad metropolí.

Zbývala tedy voda. Nejdřív jsme pěšky obkroužili po vyhlídkové stezce Dongback park na poloostrově, který přiléhá ikonické pláži Haeundae. Je to příjemná procházka s mořskými výhledy a bonusem ve formě mořské panny (ne nepodobné té kodaňské, tahle je podle legendy do ciziny provdaná tesknící princezna) a maličkého bělostného majáčku. Pak jsme vyrazili na ostrov Yeongdo. 

Dongback park v Busanu

Žádný romantický ostrůvek, kopcovitý ostrov zastavěný robustními a vysokými paneláky, jen v jeho dolní části park a prý oblázková pláž. Tu jsme neviděli, protože jsme se nechali lapit jako totální turističtí zoufalci prvním naháněčem na okružní plavbu a vyrazili s veskrze korejským osazenstvem na hodinovou obhlídku busanských pobřežních vod. 

Naši spolupasažéři se věnovali výhradně krmení racků a my se se kochali útesy a ostrůvky za doprovodu nevyžádané, podmanivé a hlavně nepřeslechnutelné tradiční korejské hudby. Jsem si jistá, že do Busanu se vrátím, vedle svérázných rybích restaurací (třeba i ve formě plátěných stanů s dřevěnými lavicemi), snadno přístupných kopců a pláží toho nabízí ještě daleko víc.

Po návratu do Soulu už následovaly zase jen pracovní dny a taky jedno milé setkání, v němž figuruje opět věž, tentokrát Lotte World Tower, která je svou výškou 555 metrů nejvyšší budovou celé Jižní Koreje. A příběh o tom, jak jsem se stala korejskou „imo“ neboli tetou.

Autor: