Po procházce jsme se odměnili návštěvou cukrárny. Dala jsem si takový krásný kusanec čokoládového dortu s jahodami, že pokud bych měla vybalancovat výdej a přísun kalorií, kroužila bych v horách minimálně do úterka. Cukrárna byla opravdu vymazlená, a to prostředím i nabídkou, která – světe, div se – byla skoro výhradně jahodová. Čerstvé, chutné jahody.
  |
Trochu jsme se nad tím pozastavili, studený přelom listopadu a prosince nezavání zrovna hlavní sezónou jahod. V Koreji je ovšem opak pravdou. Skoro všechno se tady pěstuje ve fóliovnících ve formě dlouhatánských tunelů. Obyvatel je hodně a vzhledem k hornatosti země obdělavatelné půdy málo, a tak se využívá každý kousek a pokud možno celoročně. I když se to příčí naší středoevropské logice, prosinec je prostě jahodový a sezóna jahod kulminuje přesně o Vánocích. Velká balení jahod teď nabízí každý supermarket.
Takové normální korejské rodinné balení
Tím se dostávám k jiné podivnosti nebo spíš jinakosti. Velmi výjimečně je možné koupit zeleninu nebo ovoce v malém množstvím, v malém balení, tedy alespoň v našich lokálních obchodech. Můžete zapomenout na nákup po kusech, na váhu. Tedy ne, že by to neexistovalo, ale jen u ojedinělých druhů zeleniny – u čerstvých paprik (protože jsou drahé), u brambor (protože nejsou přílohou), u zázvoru (stačí malé množství).
Všechno ostatní se prodává v rodinném balení, i když tady zcela běžné pětikilové balení mandarinek mi připadá spíš jako „příbuzenské“ balení. I mango nebo dračí ovoce jsou zabaleny po dvou. Včera mě ovšem dostalo balení kantalupských melounů, a to rovnou po třech. Se single vařením nebo stravováním se zkrátka moc nepočítá. Se sousedkou Sanjou jsme to vyřešily jednoduše. Co je v naší lednici, je obvykle i v jejich.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Když spolu jdeme na nákup, už stačí jen vzájemný pohled s významem „let´s to share“. Jako milovník ovoce jsem se brzo odnaučila přepočítávat jeho cenu, i když u dvoukilového balení hroznového vína za šest set (korun) ve mně ještě dodnes hrkne. Ovoce je tady zkrátka drahé, ale taky velmi chutné. Korejská jablka jsou chuťové blaho, přestože jsou mi podezřelá svou vzhledovou bezchybností a nadměrnou velikostí. Krásná balení ovoce (většinou jablek) jsou i nejčastějším dárkem přátelům, obchodním partnerům při příležitosti svátku Chuseok.
Co mě stále neomrzelo, je různá fermentovaná, tedy kvašená nakládaná zelenina. Mističku kimči samozřejmě dostanete v restauraci úplně ke všemu. Získala si mě jeho bílá varianta, tedy bílé kimči. Závan jeho masové konzumace pocítíte při cestě špatně větraným prostředkem hromadné dopravy. Ale prý už to není tak zlé jako dřív. Keramické nádoby na jeho kvašení (podobné našim zelňákům) můžete dodnes vidět u řady domů, i když už často jenom jako dekoraci. Doba pokročila, a tak je možné si v Koreji pořídit i speciální „kimči ledničku“.
Občas se mi taky stává, že pečlivě žvýkám, a stejně nejsem schopná určit, jestli zrovna jím nakládaný druh mořské řasy nebo nějaké zeleniny, a už vůbec ne které. Nenakládá se jen zelenina, ale třeba i malé rybky a krabi. Do „top 3“ fermentovaných produktů patří vedle kimči taky doenjang (sójová pasta) a ganjang (sójová omáčka), která se používá k dosolování a zvýraznění chuti. Mimochodem – právě fermentace stojí i za úspěchy korejské kosmetiky.
Co mi ovšem chybí (a nelze zde koupit) je kváskový chleba. Normální poctivá Šumava. To je takový stýskavý evergreen skoro všech Čechů a Moravanů, kteří žijou dlouhodobě v zahraničí. Půlku takového pokladu jsem si zamrazila na dobu, až přijde nejtěžší chvilka absťáku.
