Při sběru ryzců poslouží jednoduchá poučka: ryzce s červeným, oranžovým mlékem jsou všechny jedlé, patří sem např. ryzec borový (pravý), ryzec osmahlý, ryzec lososový. Jedlé jsou i některé ryzce s bílým mlékem, třeba ryzec černohlávek, ryzec libovonný, ryzec nasládlý. Většina ryzců se však u nás pro svoji palčivost nejí. Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Poláci je ale po vymáčení konzumují.
Palčivá voda po vymáčení např. ryzce peprného se v Rusku používala na vyhánění myší z děr. Vymáčené ryzce se většinou mléčně kvasí, takto upravené se považují za lahůdku, říká se jim gruzdy solone. Jedovatý je u nás hojný ryzec hnědý, který při zasychání výrazně voní po maggi či cikorce. Kuchyňská úprava ryzců je omezená, nejvíce se nakládají do láku nebo se pečou na sádle jen se solí a kmínem. Ryzce se dají i udit a naložené v oleji s kořením se považují za delikatesu.
Ryzec smrkový
Ryzce ve sladkokyselém nálevu
Nálev na jeden litr vody: 3 dl octa, 150 g cukru, 30 g soli, 10 tabletek sacharinu, po 10 kuličkách pepře a nového koření, 2 bobkové listy. Ryzce překrájíme na kousky, povaříme v mírně osolené vodě se lžící citronové šťávy. Scedíme, propláchneme a necháme okapat. Na dno sklenek vložíme 2 řezy cibule, půl lžičky hořčičného semínka, naskládáme povařené ryzce, vložíme snítku estragonu a zalijeme lákem z uvedených surovin. Uzavřeme a sterilujeme 20 min. při 90 °C. |
