Pětatřicet procent Čechů má nadváhu a dalších pětadvacet procent žije s obezitou. Skoro dvě třetiny z nás tak váží víc, než by měly. Důvod? „Psychika, nedostatek pohybu, špatná výživa. Často to všechno dohromady,“ vypočítává doktorka Iva Málková. Jde ale vůbec zhubnout s rozumem a hlavně natrvalo?
Lidovky.cz: Máte doma osobní váhu?
Asi deset – mám na ně speciální skříňku. Potřebujeme je pro naše klienty do kurzů, které pořádáme na různých místech po Praze, a na pobytové akce. Sama si na váhu stoupám tak jednou za týden. Od osmnácti let mi ukazuje přibližně stejně – proč to neříct – 75 kilogramů. Mám svou teorii kritického bodu: nikdy nebudu vážit méně, ale hlídám si, aby to nebylo více. Byla jsem obézní dítě, po porodech jsem to dotáhla dokonce na devadesát kilogramů. A právě tak se zrodil můj zájem pomáhat lidem, kteří kvůli své tloušťce nějakým způsobem trpí. Od roku 1990, kdy jsme založili STOB, prošly našimi kurzy desetitisíce z nich. Ručička na váze ale není to, co nás až tak zajímá, je to spíš snaha o změnu životního stylu, radost z kvalitního chutného jídelníčku a pohybu. K trvalému zhubnutí vede jediná cesta: změna návyků. A to je úkol na celý život.
Lidovky.cz: Klienty tedy hladem netrápíte?
Rozhodně ne! (smích) Naše klienty vlastně učíme, jaké to je, zažít pocit hladu. To je tak: člověk bez nadváhy když vidí na ulici stánek, kde prodávají langoše, a má na něj chuť, si jej dá k obědu. Člověk s obezitou si ho koupí a sní, i kdyby předtím hojně obědval.
Ručička na váze není to, co nás až tak zajímá, je to spíš snaha o změnu životního stylu, radost z kvalitního chutného jídelníčku a pohybu.
