Občas se s někým setkáte a napadne vás: Tak ten se pánubohu povedl. Například nejlepší český šermíř Alex Choupenitch. Protože kromě toho, že je to 196 centimetrů vysoký vysportovaný mladý muž se sympatickou tváří, je taky pracovitý, cílevědomý, dobře vychovaný a skromný. Pro český šerm vybojoval v Tokiu olympijskou medaili po 113 letech. Navíc má hudební talent – mrkněte na YouTube, jak zdatný je to raper. Ostatně oba jeho rodiče, původem z Běloruska, jsou operní pěvci a on sám už jako dítě účinkoval v Brně ve slavných operách včetně Prodanky či Aidy.
A to nejlepší je, že i v dobách covidové temnoty je absolutní optimista. Protože to nejlepší přece člověka čeká až zítra, ne? Aspoň tak mi to tvrdil.
Šerm, jedno z prvních bojových umění, byl kdysi otázkou života a smrti. Soupeři se snažili zabít. Přemýšlel jste někdy o tom?
Samozřejmě. Ale princip sportovního šermu bych formuloval takto: zabít v rámci fair play. Nevím teda, jestli dřív byla nějaká pravidla. Ale my je dneska máme. Je přesně dáno, jak se při šermu chovat. Takže já jdu na planš (místo, kde se šermuje) s tím, že se mi nic nestane. Kromě pár modřin možná.