Pohoří rozkládající se ve východní části Antarktidy objevili sovětští polárníci v roce 1958. Horský masiv dlouhý dvanáct set kilometrů dostal jméno po zesnulém sovětském geofyzikovi Grigoriji Gamburcevovi.
Samotná existence Gamburcevova pohoří byla pro vědce překvapením. Do té doby panovalo přesvědčení, že pohoří vznikají převážně na okrajích kontinentů. Střed měl být relativně plochý. Moderní měření ukázala pravý opak.
Výzkum Antarktidy se zintenzivnil díky vyhlášení Mezinárodního polárního roku pokrývajícího období 2007–2009. Nejdůležitější expedicí, která se za poslední dva roky na ledový kontinent vydala, byla výprava australských, britských, kanadských a čínských polárníků.
Pomocí radarů a gravitačních senzorů vědci pořídili první detailní mapu hor, z nichž některé leží pod mnohakilometrovou vrstvou ledu. Letadlo s radarem, jehož paprsky pronikají ledem, nalétalo 120 tisíc kilometrů a podrobně zmapovalo přibližně pětinu Gamburcevova pohoří. Kromě radarového snímkování pořizovalo letadlo záznam změn gravitace a síly magnetického pole. Údaje o hlubších vrstvách poskytla síť seizmometrů.
Gamburcevovo pohoří odborníky znovu udivilo. „Překvapující není jen fakt, že horské pásmo má velikost Alp. Stejně zajímavé je, že vrcholky i údolí vypadají velmi podobně jako u hor v srdci Evropy,“ řekl zpravodaji agentury Reuters geofyzik Fausto Ferraccioli, který se jako člen Britského antarktického výzkumného střediska na studii podílel.
Kde začal růst ledovec
Podle uznávaných teorií vznikají pohoří velikosti Alp či Himálaje při srážkách mezi kontinenty. Do takové kolize se Antarktida dostala naposledy před 500 miliony let.
Poznání charakteru pohoří se stalo východiskem pro analýzu vzniku ledovce. Vědci se domnívají, že se ledovec začal přibližně před 35 miliony let šířit právě z Gamburcevova pohoří a během asi dvou milionů let pokryl celé pohoří.
Dalším z řady nečekaných zjištění je objev jezera tekuté vody. Znamená to, že hluboko pod ledovou čepicí je o víc než třicet stupňů tepleji než na povrchu.
Samotná existence Gamburcevova pohoří byla pro vědce překvapením. Do té doby panovalo přesvědčení, že pohoří vznikají převážně na okrajích kontinentů. Střed měl být relativně plochý. Moderní měření ukázala pravý opak.
Výzkum Antarktidy se zintenzivnil díky vyhlášení Mezinárodního polárního roku pokrývajícího období 2007–2009. Nejdůležitější expedicí, která se za poslední dva roky na ledový kontinent vydala, byla výprava australských, britských, kanadských a čínských polárníků.
Pomocí radarů a gravitačních senzorů vědci pořídili první detailní mapu hor, z nichž některé leží pod mnohakilometrovou vrstvou ledu. Letadlo s radarem, jehož paprsky pronikají ledem, nalétalo 120 tisíc kilometrů a podrobně zmapovalo přibližně pětinu Gamburcevova pohoří. Kromě radarového snímkování pořizovalo letadlo záznam změn gravitace a síly magnetického pole. Údaje o hlubších vrstvách poskytla síť seizmometrů.
Gamburcevovo pohoří odborníky znovu udivilo. „Překvapující není jen fakt, že horské pásmo má velikost Alp. Stejně zajímavé je, že vrcholky i údolí vypadají velmi podobně jako u hor v srdci Evropy,“ řekl zpravodaji agentury Reuters geofyzik Fausto Ferraccioli, který se jako člen Britského antarktického výzkumného střediska na studii podílel.
Kde začal růst ledovec
Podle uznávaných teorií vznikají pohoří velikosti Alp či Himálaje při srážkách mezi kontinenty. Do takové kolize se Antarktida dostala naposledy před 500 miliony let.
Poznání charakteru pohoří se stalo východiskem pro analýzu vzniku ledovce. Vědci se domnívají, že se ledovec začal přibližně před 35 miliony let šířit právě z Gamburcevova pohoří a během asi dvou milionů let pokryl celé pohoří.
Dalším z řady nečekaných zjištění je objev jezera tekuté vody. Znamená to, že hluboko pod ledovou čepicí je o víc než třicet stupňů tepleji než na povrchu.
