Stavba vzbuzovala od počátku údiv i kontroverze. Veřejnost, ale i známé osobnosti světové kultury se nemohly v hodnocení shodnout a uchopit tento nezařaditelný úkaz. Zatímco slavní architekti Walter Gropius či Louis Sullivan dílo považovali za zázrak technické dokonalosti či největší dílo architektury moderní doby, spisovatel George Orwell o chrámu prohlásil, že se jedná o „jednu z nejohavnějších budov na světě“. Obdiv expertů i turistů však dnes již zcela převažuje.
Píše se rok 1882 a v Praze stojí nedávno dokončené Národní divadlo. V Barceloně se ve stejnou dobu začíná rodit chrám Svaté rodiny překračující konvenční pravidla evropského historizujícího slohu. Tradice a moderna se v této etapě začínají setkávat i střetávat. Doba se mění. V katalánské metropoli byl zanedlouho otevřen podnik Qatre Gats – doupě anarchistů a začínajících umělců. Zde se schází levicová avantgarda v čele s mladým Pablem Picassem, který zde měl svou první výstavu.
