„Neptejme se pouze, jaká architektura je, ale především co způsobuje,“ říká architektka Pavla Melková. Kancelář MCA, jejíž je spolu s Miroslavem Cikánem spolumajitelkou, stojí za mnoha úspěšnými realizacemi. Patří mezi ně například revitalizace Bastionu u Božích muk v Praze, Památník Jana Palacha ve Všetatech či rekonstrukce Komenského náměstí na pražském Žižkově.
Říkala jste, že na rozdíl od vědců jsou architekti povinni mluvit k lidem srozumitelně. Také jste jednomu novináři, když po vás chtěl, abyste hovořila jednoduše, odpověděla, že neumíte popsat architekturu pomocí výrazů rohlík a párek. Co si z toho mám vybrat?
To se nevylučuje. Vědci musejí dokázat jednoduše vysvětlit, jaký má jejich objev pro lidi smysl. U nás architektů, protože vytváříme prostředí pro lidi, je ta komunikace přímější a intenzivnější. Musí probíhat už v době tvorby, potřebujeme si vzájemně naslouchat a rozumět si. Je to jedna z nejtěžších věcí. Pokud chci vysvětlit, jak jsem dům navrhla a proč, že to souvisí s jeho okolím, historií, tradicí a tak dále, musím najít co nejsrozumitelnější jazyk, ale nemůžu rezignovat na obsah sdělení. Párek a rohlík jsem použila v nadsázce, tehdy mně novináři předepsali, co všechno nesmím říct… Chápala jsem, o co jim jde, ale zároveň mi bylo jasné, že když je poslechnu, tak nemám šanci lidem říct, o čem ten dům doopravdy je.
Když vás vydavatelka Ročenky Dagmar Vernerová vyzvala, abyste se stala její editorkou, potěšilo vás to, nebo způsobilo vrásky na čele?
Oboje. Byla jsem ráda, vnímám to i jako určitou důvěru a poctu. A je to myslím užitečná práce, ukazovat, jak může vypadat kvalita prostředí. Také mi přišlo dobře, že budu muset zrekapitulovat svůj kritický přístup k architektuře. Ročenka je totiž nastavená tak, aby ten, kdo ji sestavuje, výběrem děl i komentáři k nim legitimně vyjádřil svůj postoj k architektuře i společnosti. Zároveň jsem ale věděla, že je to spousta práce – a času. Nejde jen o psaní textů a editování, ale především musíte ty stavby vytipovat a pak objet velký kus země – protože nejde hodnotit dům, který člověk neviděl naživo.
