Přes svůj zvláštní původ má olivový olej ze hřbitova West Terrace v metropoli australského státu Jižní Austrálie Adelaide úspěch. Letos se limitovaná edice vyrobená u příležitosti 180. výročí založení hřbitova vyprodala během chvilky.
„Je velmi obtížné snažit se prodávat smrt, nikdo ji nechce,“ řekl agentuře AFP generální ředitel správy adelaidských hřbitovů Robert Pitt. Návštěva hřbitova však může nabýt nového smyslu díky oleji prodávanému přímo na místě. „Je to opravdu zvláštní místo, cítíme zde zbožnost i závan dějin,“ uvádí Pitt.
Tato iniciativa ukazuje, že se hřbitovy mění a už nejsou jen místem odpočinku zesnulých, konstatovala historička Cathy Dunnová. „Nejstarší hřbitovy, jako je West Terrace nebo největší hřbitov na jižní polokouli Rookwood v Sydney, si navíc oblíbili turisté,“ dodává.
Rookwood, který nese oficiálně název nekropole, zahrnuje více než milion zesnulých. Přitahuje davy ve dnech otevřených dveří, láká na každoroční prohlídky mezi náhrobky a sochami a dokonce se tam jezdí na kole. V září, kdy slavil 150. výročí svého vzniku, se tam hrál živě jazz, předvádělo se kopání hrobů a děti si mohly malovat.
Australské hřbitovy mají další dobrý důvod, proč vstupovat do každodenního života lidí: australské obyvatelstvo stárne a v příštích desetiletích se má úmrtnost více než zdvojnásobit.
„Stále více lidí se musí vyrovnávat s vlastním koncem i s koncem příbuzných a přátel,“ poznamenal Pitt.
Správa hřbitovů pořádá akce pod názvem Smrt na večeři, kdy hosté jedí, a přitom pokládají expertům otázky spojené s koncem života. „Naše zkušenosti ukazují, že lidé, kteří se připravují na svou smrt a myslí dopředu na poslední věci, usnadňují vše pozůstalým,“ vysvětluje Pitt.
Když hřbitovy ožívají
Ne každému se však líbí, že se na hřbitovech podobné akce pořádají. Média letos psala o nespokojenosti jedné rodiny z Melbourne, když se pohřeb jejich dědečka zpozdil, protože se na hřbitově právě konala gastronomická akce.
Maree Edwardsová pohřbila svého otce v Rookwoodu před 40 lety. Od té doby vývoj hřbitova sleduje a je přesvědčena, že renovace místa a změna postoje ke smrti umožní přilákat na místo odpočinku zesnulých více lidí.
„Před 20 lety zde byl jen maličký krámek s květinami u vstupu na hřbitov, ale dnes tady jsou i kavárny,“ říká. Přála by si, aby mohla s dcerou strávit v Rookwoodu společný víkendu. „Člověk musí změnit postoj, přijít sem a říct si, že se to tady nepodobá ztracené krajině mrtvých. Je to tady pěkné, je to radostné místo. A i když se to může zdát zvláštní, je radost tady pobývat,“ zdůrazňuje.
