V autobusu jsou úhledně vyrovnány stovky dětských knih v jazyce darí a v paštštině, což jsou dva hlavní jazyky, jimiž se v Afghánistánu mluví. A nechybí ani malé stolky a židle pro děti, na kterých mohou sedět, když objevují krásy literatury.
Od úsvitu do soumraku autobus projíždí jednotlivými čtvrtěmi Kábulu a na každém místě vždy na několik hodin zaparkuje. Iniciátorkou projektu je Frešta Karímová, 25letá Afghánka, která nedávno získala magisterský titul na britské Oxfordské univerzitě v oboru veřejné politiky. Kábulským dětem chce poskytnout to, co sama v dětství citelně postrádala - šanci rozšířit si obzory a na chvíli moci zapomenout na všudypřítomnou válku a bídu.
Nápad se v její hlavě zrodil před dvěma roky, když doma pořádala pro školáky malý čtenářský klub a cítila potřebu tuto aktivitu rozšířit dál, aby zahrnula více dětí v afghánské metropoli. Projekt běží druhým týdnem a Karímová žasne, jak moc si děti autobus oblíbily. „Nečekali jsme, že bude knihovna tak dobře přijata a že vyvolá takové nadšení,“ říká Karímová.
Jen málo lidí jejího věku si prý pamatuje, že jako děti měli příležitost chodit do knihovny. Válka jim podobné radosti odepřela. Podle mezinárodní organizace Save the Children téměř třetina afghánských dětí kvůli bezpečnostní situaci či z jiných důvodů nemůže navštěvovat školu, což zvyšuje riziko, že se stanou obětí dětské práce, budou naverbovány do ozbrojených skupin, skončí v nezletilém věku v manželství nebo budou jinak zneužívány.
„Spousta škol nemá ani budovu, kde by se výuka mohla uskutečňovat. Knihovna je naprostý luxus,“ říká Karímová.
Knihy jsou v jazyce darí a v paštštině, dvou hlavních jazycích Afgánistánu.
Pojízdnou knihovnu pojmenovala Čármaghz, což v jazyce darí znamená vlašský oříšek. „Když se podíváte na vlašský oříšek, vypadá jako mozek,“ vysvětlila Karímová a připomněla, že vlašské oříšky jsou právě pro tuto podobnost v afghánské kultuře vnímány jako pramen moudrosti. „Chtěli jsme, aby název byl jednoduchý a každý mu rozuměl, ale současně vyvolával otázky,“ dodala Karímová.
Jedenáctiletá Marva, která bydlí na západě Kábulu, se nemůže dočkat, až se autobus vynoří zpoza rohu ulice. Rozutíká se k němu, naskočí a začne si číst. „Když jsem do autobusu přišla poprvé, byla jsem tak šťastná, že jsem ho vůbec nechtěla opustit a vrátit se domů,“ vypráví Marva s úsměvem na tváři. Říká, že se touží dozvědět víc o své zemi, o světě, o všem kolem sebe.
Karímová a její kolegové jsou přesvědčeni, že je pro děti důležité, aby si mohly svobodně vybrat knihy, které je oslovují. Je to podle nich nejlepší způsob, jak rozvíjet kritické myšlení, a přispět tak k boji proti negramotnosti, která v Afghánistánu dosahuje 62 procent.
Autobus poskytlo ministerstvo, pohon je financován z darů
Modrý autobus, zdobený barevnými obrázky, aby přitahoval ty nejmenší čtenáře, poskytlo ministerstvo dopravy. Knihy jsou pak darem od různých organizací a jednotlivců. Z darů se také platí palivo, které autobus pohání.
Do pětičlenného týmu autobusu patří i jednadvacetiletý univerzitní student Sijám Barakatí, jehož úkolem je předčítat menším dětem, které ještě neumějí samy číst.
„Moc mě to baví být s dětmi a na chvíli zapomenout na všechno ostatní. Je to dobrý pocit,“ říká.
Pro desetiletého Sámira se knihy staly novým přítelem, a také zdrojem vědomostí, které předává dál. „Přečtu si tady knihu a něco se dozvím. Potom přijdu domů a vyprávím příběh svým sestrám,“ vysvětluje.
