Doporučení pochází z knihy psychologa Richarda Wisemana nazvané 59 sekund. V kapitole věnované štěstí Wiseman připomíná, že tento pocit pomáhá nejen k tomu, abychom se cítili lépe, ale také dělá lidi více společenskými, méně sobeckými i schopnějšími při řešení konfliktů. Rovněž zdůrazňuje, že „štěstí není následkem úspěchu, nýbrž jeho příčinou“.
Štěstí pro nový rok zajistí víno, čočka či červené spodní prádlo |
První zásada: Své štěstí můžeš ovlivnit. Padesát procent štěstí je sice genetického původu, ale z deseti procent se na něm podílí vnější okolnosti (mimo jiné úroveň vzdělání, příjmy, osobní život) a čtyřicet procent se odvozuje z denních zvyklostí a ze způsobu, jakým člověk smýšlí o sobě a o druhých.
Druhá rada: Peníze štěstí nepřinesou. „Velké příjmy nemají za následek šťastnější život,“ píše Wiseman. Pokud ovšem nemáme existenční starosti. Například koupíme-li si nový vůz, máme z něj radost, ale jen krátkodobě. Záhy si na něj zvykneme a vrátíme se ke své předchozí „úrovni osobní spokojenosti (či nespokojenosti)“.
Třetí rada zní: kupujte zážitky, ne předměty. Předměty začnou pomalu ztrácet lesk už v okamžiku, kdy je vytáhneme z krabice. Ale zážitky (například cestování, večeře) časem ještě zkrásní: malé nepříjemnosti zapomeneme a v mysli si ponecháme jen to hezké. Navíc ke štěstí pomáhá i to, že trávíme čas s ostatními.
Zapomeňte na pozitivní myšlení. Většina knih, které radí jak být šťastný, doporučuje jako lék pozitivní myšlení a potlačování negativních vzpomínek. To ale bývá kontraproduktivní. Čím více se totiž snažíme na negativní věci zapomenout, tím více na ně myslíme a jsme pak deprimovaní a úzkostní.
Weisemanova kniha doporučuje se z nepříjemných zkušeností vypsat a každý den věnovat několik minut sepsání negativních pocitů, jsou-li nějaké. To nám pak umožní lépe utřídit problémy a najít řešení. A je to systematičtější, než o negativních věcech a problémech mluvit.
Další rada zní: děkujte. Psychologové Robert Emmons a Michael McCullough provedli pokus se třemi skupina osob, při čemž lidé v první z nich měli každý týden psát seznam pěti věcí, za které se cítili být vděční. Ve druhé skupině měli psát pět věcí, které je obtěžovaly, a ve třetí pět věcí, které se jim přihodily. Jako nejšťastnější z experimentu vyšli ti, kteří děkovali. Vyjadřovat vděčnost pomáhá připomínat si dobré věci a vytvářet sociální vazby. Poděkuje-li člověk ostatním, udělá jim radost, která se mu vrátí.
Chovejte se, jako byste byli šťastní. Když je člověk šťastný, usmívá se. Když souhlasí, kývne hlavou. A stejný proces funguje i opačně. Chováte-li se určitým způsobem, přináší to odpovídající pocity. Takže se usmívejte a budete se cítit šťastní.
Psycholog Wiseman dále radí kráčet uvolněně, výrazněji hovořit, v rozhovorech spíše souhlasit, nosit barevnější oblečení, používat pozitivní slova, méně mluvit v první osobě (já, mně, pro mě) a mít pevný stisk při podávání ruky.
Také může pomoci nosit sluneční brýle. Když je nemáme, svítí nám slunce do očí a my je přivíráme, takže pak vypadáme, jako že jsme ustaraní. A to si může náš mozek vyložit tak, jakože nejsme spokojení.