V lednici byla pouze cibule a hořčice. Vybavení kuchyně tvořilo jen pár reklamních hrnků z tiskovek. Když jsem manžela požádala o hadr na podlahu, téměř omluvně mi podal své staré triko - to k veškerému úklidu používal. Stejně jako když jsem přijela v roce 2006 bydlet do Paříže, i v Berlíně vedla má první cesta do drogerie, kde jsem koupila mop a čistící prostředky. Taky jsem si německý slovník obohatila o intelektuální výrazy jako třeba "Waschenstander", "der Kübel" nebo "der Abtropfständer" – to abych dokoupila chybějící kousky do naší domácnosti.
Nečekala jsem coby frankofilka, že mě Berlín nadchne jako některé mé známé. Taky k tomu nedošlo. Milovníci Berlína, ať mi prominou….Ale město jsem srovnávala s mou oblíbenou Paříží, kde jsem rok žila. A německá metropole vyšla jako poražená. Berlín mi přišel chladný svou architekturou i německou mentalitou. A to nepočítám fakt, že byla pořád zima a pršelo. Navíc rozhodně není pravda, že všichni mluví anglicky, takže jsem musela oprášit své základy němčiny z hodin na gymnáziu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nicméně jedno se Němcům nedá upřít. Zatímco v Paříži byste na veřejnosti přebalovací koutek hledali marně, tady jsou místa pro matky s dětmi všude. K dětem se chovají nádherně a všude se s nimi počítá! Celý Berlín je plný atrakcí pro děti a některé jsme už navštívili (nejzásadnější je největší model železnice na světě Loxx na Alexanderplatz). Dětské parky a hřiště jsou na každém rohu. Němci neustále Kryštofa oslovovali, dávali mu dárečky, z každého obchodu jsme odcházeli s hračkou nebo s lízátkem. Všude také nabízejí dětská menu, zdravá a nesmažená. A téměř v každé restauraci je samozřejmostí dětský koutek. A bezplatný! (Ne jako se mi stalo v populární české mekce rodičů s dětmi – v pražském podniku Kroužky na Vltavě, kde mi za desetiminutový pobyt Kryštofa v hracím koutku naúčtovala servírka 30 korun.). Jo a ještě navíc německá obsluha je na rozdíl od té české VŽDY příjemná a úslužná.
Berlín je pro děti téměř rájem a těším se, až ho pořádně společně prozkoumáme. Všem rodičům město můžu doporučit.
O autorce:Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté zakotvila jako reportérka v domácí redakci v České televizi. Nyní působí v ekonomické redakci. Věnuje se psaní a hlavně synovi Kryštofovi, který se narodil 9. 7. 2009. |
