LN Jaké klouby lze nyní operovat artroskopicky, tedy pro pacienta méně náročným způsobem?
Artroskopie, tedy metoda, při níž se operatér dívá dovnitř kloubu pomocí speciální kamery a na obrazovce sleduje, kde se s nástroji pohybuje, se velmi rychle vyvíjí. Dnes ji používáme při poškození vazů, menisků nebo chrupavek kolene, ošetřují se tak kyčelní klouby, ramena, lokty, zápěstí nebo oblast hlezna. Například při ošetření nestabilního (vícekrát vykloubeného) ramene je v dnešní době mnohem častěji užíváno artroskopické stabilizace než velké, „otevřené“ operace. Miniinvazivní výkon je vhodnější, protože odpadá dlouhá a náročná rekonvalescence a pacient může kloub zatěžovat dříve. Rovněž se vyhneme velkým jizvám, tedy i estetický výsledek je lepší.
LN V čem se artroskopické operace liší od klasických zákroků?
Většinu ortopedických onemocnění lze léčit buď konzervativně, tedy hlavně pomocí léků, nebo operačně, kdy mnohdy máme možnost volby mezi „zavřeným“, artroskopickým přístupem a „otevřeným“ výkonem. Artroskopie již na první pohled znamená pro pacienta menší zásah. Přes kůži i přes ostatní tkáně vstupujeme menší rankou. Navíc artroskopický přístup je šetrnější, protože je zde oproti klasické operaci menší riziko poškození cév, nervů a dalších tkání. Artroskopie má tedy nejen lepší kosmetický efekt, ale také je bezpečnější.
LN Co by měl vědět předem pacient, kterého čeká některá z artroskopických operací?
Důležité je si uvědomit, že i přes miniinvazivní přístup se stále jedná o operační zákrok, který přináší určitá rizika, má jistá omezení a bude vyžadovat rekonvalescenci. Pacienti se po artroskopiích ve srovnání s klasickými otevřenými operacemi rychleji vracejí k běžným aktivitám, ale to ještě neznamená, že rovnou z operačního sálu odejdou odehrát fotbalový zápas. I po takovémto šetrnějším zákroku může následovat rehabilitace, pacient nějaký čas chodí o berlích nebo potřebuje ortézu. Průběh a délka rekonvalescence se u jednotlivých pacientů liší, nejen s ohledem na to, jaký typ operace absolvují, ale také podle toho, jak individuálně snášejí bolest či jak jsou schopni zvládat zátěž a jak jejich tělo na zákrok reaguje. Také je třeba si s operatérem předem ujasnit očekávání. Pokud má pacient například utržený přední zkřížený vaz v koleně a současně poškozený meniskus, měl by jasně lékaři říci, že příští týden nutně potřebuje fungovat. Pak je možné při artroskopii ošetřit pouze poranění menisku, zatímco operace vazu se provede s odstupem několika měsíců, kdy má pacient možnost a čas se věnovat následné rehabilitaci.
LN Je reálné už pár dní po takové operaci kolene chodit bez berlí?
Za určitých podmínek ano, ale velmi záleží na konkrétním pacientovi i operační metodě či použitých technologiích. Proto je tak důležité, aby pacient spolupracoval s lékařem. Navíc každý lékař má trochu jiné zkušenosti, specializuje se na jiný typ výkonů. Svou roli hraje také to, o jaké poranění se jedná, kolik času uplynulo od úrazu a podobně. Ne všechny metody jsou také vhodné u všech sportů, kterým se lidé věnují. Neplatí tedy, že by určitá metoda byla lepší a jiná horší. Aby byl výsledek zákroku co možná nejlepší, je také třeba, aby měl pacient ke svému lékaři důvěru a spolupracoval s ním.
LN Vy sám se mimo jiné věnujete operacím kolenního předního zkříženého vazu s použitím vnitřní ortézy. V čem je tento zákrok odlišný?
Jde o nový typ ošetření předního zkříženého nebo postranního vazu. Nejedná se o plastiku, tedy o nahrazení, ale spíše o sešití a vyztužení původního, přetrženého vazu. Pokud se tento kolenní vaz přetrhl, dříve se vyčkávalo několik měsíců, než bylo možné provést plastiku. Dalších zhruba šest až sedm měsíců pak pacient chodil s ortézou a plná zátěž kloubu byla možná zhruba po roce či po roce a půl od úrazu. Při použití nového postupu přistupujeme k operaci už během prvních šesti týdnů po úrazu. Sešijeme vaz a vložíme vnitřní ortézu, což je speciální pásek z pleteného vlákna, který nahradí funkci poškozeného vazu a kolenní kloub stabilizuje. Sešitý zkřížený vaz má pak dostatek času na zhojení a pacient se už během několika dnů po zákroku může vrátit k běžné zátěži. Na sport si může troufnout zhruba po šesti týdnech. Tak pacientovi ušetříme až půldruhého roku času. Tento typ ošetření předního zkříženého vazu jsme se naučili od kolegů z Rakouska a jako první v České republice jsme jej provedli právě v Litomyšli v roce 2015.
LN Jak probíhá rekonvalescence po takovém zákroku?
Záleží na pacientovi. Pokud například pracuje v kanceláři, čeká ho pracovní neschopnost zhruba týden, zatímco těžce manuálně pracující člověk či vrcholový sportovec se k plné zátěži vrací po několika týdnech. Tato technika byla vytvořena tak, aby bylo možné kloub co možná nejdříve naplno zatěžovat. Ale i zde je to velmi individuální. S trochou nadsázky říkám, že dnešní doba je tak rychlá, že lidé ani nemají čas stonat a chtějí být brzy zpět v práci. Svým pacientům obvykle říkám, ať „poslouchají“ svá kolena a řídí se podle toho, jak se cítí.
