Biolog, který se věnuje divoce žijícím zvířatům, strávil deset let pod horkým tanzanským sluncem, aby zjistil, proč mají zebry pruhy. Zašel až tak daleko, že se sám za zebru převlékl. Svou odpověď ovšem nakonec našel až v knihovně své domovské Kalifornské univerzity.
Účel zebřích pruhů vyvádí vědce z míry už od dob Charles Darwina, který o záležitosti debatoval se spřáteleným viktoriánským přírodopiscem Alfredem Russelem Wallacem. Dnes se podle Cara věnují zbarvení zeber už asi jen čtyři skupiny vědců.
Když pravda není důležitá. Vědecká fakta v době postpravdové |
Hypotéz je mnoho. Tou nejznámější a všeobecně přijímanou je, že pruhy slouží jako maskování, pro zmatení predátorů. Biologové rovněž přišli s názory, že pruhy pomáhají zebrám se vzájemně rozpoznat, odrazovat kousající mouchy, regulovat tělesnou teplotu nebo varovat útočníky, asi jako když skunk svými pruhy vysílá signál, že vlastní odporně zapáchající sekret a je připraven ho použít.
Žádná z těchto teorií ale nebyla prokázána. Caro se proto rozhodl je jednu po druhé vyzkoušet přímo v terénu, což mu za pomoci metody pokus-omyl trvalo deset let. A protože zkoumání velkých savců není snadným úkolem, musel Caro zapojit fantazii.
Aby zjistil, do jaké míry fungují zebří pruhy jako maskování, vyřezal Caro z překližky tvary koní v životní velikosti a nalakoval je. Své kolegy požádal, aby je pozorovali za úsvitu a při západu slunce, kdy jsou lvi a další zvířata, která zebry loví, nejaktivnější. Potíž ale byla v tom, že světlo se odráží jinak od umělých barev a jinak od opravdové zvířecí srsti.
Caro proto přehodil přes židle zebří, antilopí a pakoní kůže. Spolupracovníkům zadal, aby je pozorovali v různých denních dobách, mimo jiné i v noci. „Tento experiment mně stál v očích mým spolupracovníků část mého společenského kreditu. Nechápali, proč mají v noci koukat na zvířecí kůže,“ napsal Caro ve své nové knize Zebra Stripes (Zebří pruhy).
Gepardům hrozí vyhynutí. Podle studie jich zbývá na sedm tisíc |
Pokus ukázal, že zebry jsou dobře viditelné. Lidské oko by ale mohlo vidět zebry jinak než oko lví, proto Caro simuloval vidění zebry lvím zrakem. Ani tento experiment ale žádný průlom nepřinesl.
Předchozí průzkumy ukázaly, že bodavé mouchy, včetně mouchy tse-tse, nerady přistávají na pruhovaných plochách. Caro ale věděl, že mouchy obvykle sedají na pohybující se zvířata, proto chtěl otestovat hýbající se pruhy. Nechal si u krejčího v tanzanském Dar es Salaamu ušít pruhovaný převlek, v němž se poté pomalu procházel zebřím teritoriem a počítal, kolik much na něj sedne. Stejný pokus zopakoval s přehozenou zebří kůží. Bylo to nervy drásající. „Kráčet národními parky, v nichž žijí lvi, zahalený v zebří kůži a daleko od auta, to není úplně nejrozumnější věc,“ vzpomíná vědec.
Ani tento pokus ale nic neprokázal, podobně jako následující. „Každé léto jsem přišel s novým vybavením a novými nápady, ale nakonec jsem se v říjnu vracel v depresi, protože nic nefungovalo. Po nějaké době jsem si myslel, do háje, já pořád nevím, proč mají zebry pruhy,“ uvedl biolog.
Dinosauři se z vajíček klubali po třech až šesti měsících |
Tvrdí, že odpověď na něj čekala v knihovně Kalifornské univerzity ve městě Davis, kde pracuje. Se svými kolegy použil všechny teorie k vytvoření map míst, kde žijí zebry nebo podobné pruhované druhy. Tyto mapy pak zkombinoval s mapami ukazujícími místa, kde žijí lvi a kousající mouchy. V úvahu vzal také další faktory, jako teplotu a klima.
„Z této komparativní analýzy jasně vyplynulo, že pruhy souvisejí s hojným výskytem bodavých much.“ Zebry mají tedy pruhy proto, aby odradily mouchy, je Caro pevně přesvědčen. Prý ho to nepřekvapilo: kromě toho, že je tento hmyz otravný, přenáší také na zebry smrtelné nemoci a připravuje je o množství krve. Nyní vědec hodlá obrátit svou pozornost právě k bodavým mouchám a jejich averzi vůči pruhům.
