Díky bionickému oku mohou lidé, kteří oslepli, znovu rozeznávat tvary, světelné kontrasty, předměty střední velikosti a dokonce dokážou přečíst písmena a slova velkých rozměrů, vysvětluje profesor José-Alain Sahel. "Není to přirozené vidění, ale užitečný vizuální vjem," upřesňuje tento renomovaný expert, který v Paříži vede Institut zraku, výzkumné centrum spadající pod oční kliniku Quinze-Vingts.
Umělé sítnice
Systémy "umělé sítnice", které vyvinuly tři společnosti, ve Spojených státech, v Německu a ve Francii, dnes slouží stovce lidí ve světě. "Můj život se změnil," prohlašuje francouzský pacient, jemuž profesor Sahel voperoval implantát Argus II kalifornské společnosti Second Sight. Muž může nyní rozlišit i pootevřené dveře.
ČTĚTE TAKÉ: |
Přístroj tvoří pár jakýchsi slunečních brýlí vybavených miniaturní kamerou, elektronickým zařízením zpracovávajícím vizuální údaje zachycené kamerou a systémem, který je předává až k očnímu implantátu. Implantát elektrickými impulzy stimuluje poškozenou sítnici osob postižených dědičným onemocněním retinitis pigmentosa, jímž jen ve Francii trpí 20 až 40 tisíc lidí.
Implantáty
Argus II, který v Evropě stojí 115 tisíc eur (3,1 milionu Kč), slouží v Evropě a ve Spojených státech 86 osobám, vysvětluje viceprezident Second Sight pro Evropu Grégoire Cosenda?. Ve Francii jej hradí pojišťovna. "Tento systém nám otevřel cestu," říká profesor Sahel, který se podílel na vývoji francouzského zařízení Iris vyvinutého Institutem zraku a společností Pixium Vision. Toto elektronické oko made in France dostalo prvních pět pacientů a výsledky jsou velmi povzbudivé, zdůrazňuje.
Další výrobce bionického oka, německá společnost Retina Implant, uvedla na evropský trh vlastní systém implantátů, který funguje bez vnější kamery. Elektronický implantát je umístěn na sítnici a sám zachycuje obraz a stimuluje oko. Čtyřicítka nevidomých s tímto zařízením, které stojí 100.000 eur (2,7 milionu Kč), vidí různé odstíny šedé, uvádí generální ředitel společnosti Walter Wrobel. Vizuální vjem je stabilní a odpovídá reálnému vidění, ujišťuje.
V Evropě a ve Spojených státech je 350 až 400 tisíc pacientů postižených onemocněním retinitis pigmentosa. Tato technologie by mohla rovněž pomoci osobám postiženým věkem podmíněnou makulární degenerací, jichž je jen ve Francii více než milion.
Dvě cesty
Lékařský výzkum však dnes postupuje dvěma odlišnými cestami. Jde o genovou terapii, která spočívá v tom, že se modifikují geny, které nemoc vyvolávají, a o terapii kmenovými buňkami, které jsou vpraveny do sítnice, aby nahradily buňky poškozené. Tyto dva směry by mohly doplňovat elektronické implantáty.
Argentinská expertka Valeria Cantová-Solerová se na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru ve Spojených státech specializovala na výzkum kmenových buněk aplikovaných při onemocněních sítnice. "Výzkum postupuje mílovými kroky. To, co jsme před několika lety považovali za nemožné, je dnes realitou," říká. "Léčba degenerativních onemocnění sítnice sice ještě není otázkou zítřka, ale jsme na dobré cestě, je to jen otázka času," dodává.
