Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Biotechnologie pro nosorožce. Vědci chtějí zachránit ohrožený druh

Věda

  6:55
Vědci představili ambiciózní plány na záchranu afrického nosorožce tuponosého severního. Poslední tři žijící zvířata už nejsou schopná rozmnožování. Pomoci by jim mohly umělé spermie a vajíčka z laboratoře.

Nosorožec tuponosý foto: Shutterstock

Africký nosorožec tuponosý je impozantní zvíře. Dorůstá čtyřmetrové délky, na výšku měří bezmála dva metry a běžně váží přes dvě tuny. Zoologové ho obvykle dělí na dva poddruhy – jižní a severní. Český zoolog Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity však nedávno předložil přesvědčivé důkazy, že severní forma nosorožce je samostatný druh a navrhl pro něj jméno nosorožec Cottonův.

Zatímco jižního nosorožce se podařilo spasit před vyhynutím důslednou ochranou před pytláky a dnes se jeho stavy pohybují kolem 20 000 kusů, z populace severního nosorožce Cottonova přežívají v keňské rezervaci Ol Pejeta poslední tři zvířata. Ta sem byla převezena ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové v naději, že se v přirozeném prostředí budou dále rozmnožovat.

Vědci v USA debatovali o umělé přípravě lidské DNA

Šance pohasly po vyšetření zvířat. U mladé samice Fatu odhalili veterináři těžkou degeneraci děložní sliznice, která nedovolí vývoj embrya. Starší samice Nájin má problémy s Achillovými šlachami a neudrží tíhu dospělého samce při páření. Měla by zřejmě problémy s končetinami i během březosti. Samci Sudánovi je už 42 let a jeho sperma má nízkou kvalitu. Šance, že se poslední severní nosorožci rozmnoží přirozeně, jsou mizivé.

V prosinci se ve Vídni sešli přední odborníci z celého světa, aby posoudili, co může současná i budoucí věda pro záchranu severních nosorožců ještě podniknout. Závěry konference nyní zveřejnili ve vědeckém časopise Zoo Biology.

Nosorožci ze zkumavky

Vědci se shodli na tom, že je nutné získat pohlavní buňky od posledních severních nosorožců. Tým pod vedením Thomase Hildebrandta z Leibnizova ústavu v Berlíně proto ještě v letošním roce navštíví rezervaci Ol Pejeta a odebere vajíčka samicím Nájin a Fatu. Pohlavní buňky budou zamraženy speciálním způsobem a uskladněny v tekutém dusíku při teplotě -196 °C.

Šílení sobi jsou už v Evropě. Norští vědci odhalili nebezpečnou nemoc

Všichni tři nosorožci jsou vzájemně příbuzní, a proto by měla být vajíčka obou samic později oplozena ve zkumavce zmraženým spermatem samců severního nosorožce, kteří už nežijí. Vzniklé embryo by mohla donosit v děloze náhradní matka vybraná z jižního poddruhu nosorožce tuponosého.

Do té doby však vědce ještě čeká spousta práce. Zatím ještě nikdy se nepodařilo oplození vajíčka nosorožce ve zkumavce. A nikdo také ještě úspěšně nepřenesl nosorožčí embryo náhradní matce tak, aby se z něj narodilo mládě. Hildebrandtův berlínský tým a tým Olivera Rydera ze zoo v San Diegu proto usilovně vyvíjejí fungující postupy. Využívají k tomu vajíčka a spermie jižních nosorožců, kteří jsou hojnější. Thomas Hildebrandt odhaduje, že mu zvládnutí všech problémů zabere ještě několik let, ale zůstává optimistou.

„Nájin a Fatu uvidí ještě za svého života další severní nosorožce. To mohu zaručit,“ řekl Hildebrandt v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Umělá vajíčka a spermie

Najin a Fatu jsou jediné dvě samice, od kterých lze získat vajíčka. V kontejnerech s tekutým dusíkem jsou uloženy spermie pěti různých samců. Už z tohoto výčtu je zřejmé, že okruh možných biologických rodičů je omezený. Pro vytvoření životaschopné populace severního poddruhu nosorožce tuponosého bude zapotřebí, aby nová mláďata plodilo co nejvíce biologických rodičů. Účastníci konference ve Vídni proto probírali i další možnosti.

Vědci mají k dispozici tělní buňky od třinácti různých severních nosorožců – osmi samic a pěti samců. Moderní biotechnologie nabízejí postupy, kterými by bylo možné proměnit tyto buňky buď na vajíčka, nebo na spermie. První krok této proměny už vědci zvládli. Z buněk samičky Fatu a z buněk dvou nosorožců dříve chovaných v zoo v San Diegu vypěstovali tzv. indukované pluripotentní kmenové buňky postupem, za který dostal japonský biolog Šinja Jamanaka v roce 2012 Nobelovu cenu.

Aktivací čtveřice genů se specializované tělní buňky, například buňky odebrané z pokožky, promění na jakousi univerzální buněčnou surovinu. Z té lze za vhodných podmínek vypěstovat jakýkoli typ buněk dospělého těla včetně vajíček nebo spermií. Z těchto „umělých“ pohlavních buněk pak lze oplozením v laboratoři vytvořit embryo. Postup je zatím s velkými obtížemi zvládnutelný u laboratorních myší. Jeho adaptace na buňky nosorožců sice nebude jednoduchá, ale někteří odborníci se netají optimismem.

„Nevidím žádný zásadní technický zádrhel,“ prohlásil o projektu na záchranu severního nosorožce George Church z americké Harvardovy univerzity, který ve své laboratoři kromě jiného zkoumá možnosti pro oživení vyhynulých mamutů.

Hlasy odpůrců

Velkou překážku představuje finanční zajištění projektu na záchranu severního nosorožce tuponosého. Zoo v San Diegu uspořádalo sbírku poté, co uhynul její poslední severní nosorožec Nola. Akce vynesla dva miliony dolarů. Ani ty ale zřejmě na záchranu severních nosorožců stačit nebudou. Berlínský tým Thomase Hildebrandta není ve shánění financí zdaleka tak úspěšný a potřebné miliony dolarů zatím nemá. Projekt má nejen početné příznivce, ale také odpůrce.

Například Stuart PimmzDukeovy univerzity v americkém Durhamu poukazuje na psychologický dopad projektu. Záchrana severního nosorožce může podle něj paradoxně snížit pocit naléhavosti ochrany ohrožených druhů. „Pro lidi to bude zpráva, že můžeme nechat dojít druh na samý pokraj vymřeníamoderní technologie nám ho pak vrátí zpět,“ tvrdí Pimm. Obavy panují i z toho, že projekt k sobě přitáhne sponzory, jejichž peníze pak budou chybět při možná nadějnější záchraně jiných druhů.

Autor: