Indiáni se usadili ve stanech poblíž známých dominant brazilské metropole - sídel prezidenta, Národního kongresu a nejvyššího soudu, která navrhl světoznámý architekt Oscar Niemeyer. Kromě stanů kontrastuje s moderním městem i jejich pestré pomalování, tradiční, místy velmi sporé oděvy, čelenky a další nápadné ozdoby.
Na místě chtějí být do pátku. Ve svém návrhu nového indiánského statutu žádají mimo jiné právo na vodu a na těžební činnost na svých územích a dvojjazyčné vzdělávání, které by jim umožnilo lépe zachovávat jejich kulturu. Chtějí také jasné vymezení svého území.
Vláda je údajně ochotna přiznat jim právo veta na těžební projekty, ale ne na vodu, protože to by mohlo ohrozit její hydroenergetické projekty.
"Všechno je pro nás důležité - zdravotnictví, vzdělání, dvojjazyčné školy, které by uznávaly naši kulturu, udržitelný rozvoj. Žijeme na bohatých územích, ale umíráme hlady," řekl agentuře AFP Paulino Montejo z Koordinace indiánských národů. Další aktivista Marcos Apurina řekl, že teď je na stole 450 velkých projektů infrastruktury, které se dotýkají indiánských území; mimo jiné jde o přehrady, které tato území zaplavují.
"Zákony v této zemi nebyly přijaty skrze nás, ale pro nás. My jsme ty politiky do kongresu neposlali," řekl další indián Romancil Kreta.
Nynější indiánský statut je z roku 1988. Už předtím, za vojenské vlády z let 1964 až 1985, která chtěla indiány integrovat do společnosti, byla zřízena Národní nadace pro indiány (FUNAI). Tu ale indiáni zřejmě nepovažují za svou. "FUNAI je pohřební služba indiánů," citoval Reuters Marcose Apurinu.
V Brazílii, která má 190 milionů obyvatel, žije indiánů už jen milion - někteří v rozsáhlých amazonských pralesích, další v rezervacích. Jejich území zabírá 12 procent rozlohy země, ale tři čtvrtiny z něho jsou vystaveny invazi velkostatkářů, důlních společností, firem zabývajících se těžbou dřeva i hledačů zlata a drahokamů. Mnozí podnikatelé považují indiány za brzdu rozvoje.
