Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Češi objevili egyptské „Pompeje“

Věda

  15:15
Egypt - Domov prvních křesťanů. Takovým přízviskem by se nejspíše mohla pyšnit osada Bír Šovíš, která náhle zanikla kolem roku 500 našeho letopočtu.

osada Bír Šovíš

Dvoupatrové domy z nepálených cihel, velké množství nápisů na střepech nebo propracovaný systém vodovodů. Tyto i další zajímavé pozůstatky městečka Bír Šovíš objevili čeští vědci pod písečnými dunami v Egyptě. Lokalita leží asi 450 kilometrů jihozápadně od Káhiry uprostřed Západní pouště v oáze El-Hajez.

Průkopníci z Česka se vydali do pouště

Egyptologové z různých zemí světa pracují především v blízkosti pyramid. Český tým se však nyní kromě výzkumů v Abusíru (podrobněji viz text Hrobka ukrývala stovky kilogramů zvířecích kostí na této straně) zaměřil také na zkoumání odlehlejších lokalit v Západní poušti. Těm totiž hrozí, že nenávratně zmizí pod písečnou „přikrývkou“. Pouštní duny postupují směrem k oáze tempem jeden metr ročně, vysvětluje vedoucí týmu Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze.

V roce 2003 získali Češi od egyptských úřadů povolení k archeologickým vykopávkám v Západní poušti. Skupina složená z egyptologů, archeologů, ale i geoinformatiků, antropologů, genetiků nebo odborníků na satelitní snímkování během tří expedic zmapovala oblast o rozloze zhruba 30 krát 15 kilometrů. Z poslední výpravy do pouště se vrátila koncem loňského roku.

Češi se po desítkách let stali prvními vědci, kteří prozkoumali tuto obtížně přístupnou oblast. Extrémní teploty v poušti mohou přesahovat i 50 stupňů Celsia, což klade zvýšené nároky nejen na techniku, ale zejména na lidi.

Prakticky neustále vane vítr, který znesnadňuje výzkum v terénu. „Při práci hluboko v poušti jsme například mapovali starověké cesty spojující údolí Nilu s oázou El-Hajez. Na území o délce 200 kilometrů jsme nepřišli do kontaktu s jakoukoliv civilizací,“ přibližuje podmínky expedice docent Bárta. V mnohdy neprostupném písečném terénu se také nelze pohybovat bez zkušených průvodců. „Nám pomáhali místní inspektoři a beduíni. Přesto naše terénní auta několikrát zapadla do písku až po nápravu,“ vzpomíná na obtíže Miroslav Bárta.

Domy utopené v písku

Podrobněji Češi prozkoumali například místo nazvané Gard el-Abjad a zjistili, že bylo osídleno už v době stavby egyptských pyramid. Přitom vědci až dosud předpokládali, že se historie této lokality začala psát až o 1500 let později.

A proč tehdejší lidé do pouště přicházeli? „Mohly je lákat zásoby nerostných surovin nebo barevných hlinek, které se v údolí Nilu používaly například na výzdobu hrobek,“ vysvětluje docent Bárta. Zdejší obyvatelé však možná měli za úkol chránit aglomerace v údolí Nilu před vpády beduínů. Osadu jako vítanou zastávku k načerpání zásob patrně využívaly karavany putující dál do Západní pouště.

Zatím nejzajímavější informace však přinesl výzkum městečka Bír Šovíš, které prožilo svůj největší rozkvět ve 4. a 5. století našeho letopočtu. Osadu o rozloze zhruba 20 hektarů prozradily nepatrné vyvýšeniny v krajině. Při podrobnějším průzkumu vědci zjistili, že jde o vyčnívající zdivo rozsáhlých staveb. Písek ukrýval i dvoupatrové římské budovy z nepálených cihel s dobře zachovanými stropními klenbami.

„Výzkum v egyptské poušti představuje unikátní sondu do života v římském sídlišti. V celém Středomoří nenajdeme tak dobře zachovaný komplex venkovských staveb z tohoto období,“ hodnotí nálezy Jiří Musil z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK. Společně s kolegy se také domnívá, že v osadě žili první křesťané. Nezvratný důkaz pro uvedené tvrzení zatím chybí. Tuto hypotézu však nepřímo podporuje skutečnost, že v městečku El-Ríz, které leží asi deset kilometrů od osady Bír Šovíš, stála velká křesťanská bazilika. K ní podle Jiřího Musila pravděpodobně patřil také klášter.

Podzemní vodovod budovaly celé generace

Římské impérium sahalo ve 4. století od Britských ostrovů přes Středomoří až k Černému moři a Arábii. „Egypt sloužil jako obilnice Říma,“ upozorňuje Jiří Musil. Produkce a vývoz potravin představovaly patrně také hlavní zdroj obživy obyvatel osady Bír Šovíš. Na přilehlých polích a zahradách se pěstovaly datle, olivy nebo třeba víno. „Nálezy transportních nádob svědčí o tom, že se s těmito plodinami nejspíše skutečně obchodovalo,“ vysvětluje Jiří Musil. Amfory určené pro přepravu patřily vesměs mezi velice kvalitní zboží dovezené ze západního Středomoří nebo severní Afriky.

Intenzivní zemědělskou výrobu v oblasti s minimem dešťových srážek umožňoval složitý systém podzemních vodovodů, takzvaných manavárů. „Prozkoumali jsme asi 15 kilometrů těchto kanálů,“ popisuje Miroslav Bárta. Podle něj se na vybudování složitého systému muselo podílet několik generací obyvatel města.

Kanály vedly v hloubce 15 až 20 metrů pod povrchem. Jejich dávní stavitelé chtěli „zavrtáním pod zem“ zabránit nadměrnému odpařování vody. S povrchem jsou kanály spojeny šachtami vybudovanými vždy po deseti metrech, které kdysi umožnily vyhloubení a následné čištění celé vodovodní sítě. Jednotlivé manaváry přiváděly povrchovou vodu z okolních svahů do níže položeného místa v blízkosti městečka. Tam se životodárná tekutina soustřeďovala v hlubokých studních. Z nich se nejspíše vytahovala v dřevěných nádobách a využívala především k zavlažování polí.

Vstup do hrobky střežila lampa

V blízkosti osady našli čeští archeologové rozsáhlou skalní hrobku, kterou datovali také do římského období. Ukrývala ostatky asi třiceti lidí a několik milodarů - keramické nádoby, pohár vyrobený z kalcitu a sošku boha Bese z fajánse. Vstup do hrobky „střežila“ terakotová lampa. Mimoto našli vědci v pohřební komoře i velká kamenná kladiva, která se obvykle používala při kopání podzemních vodovodů. Zůstává otázkou, zda symbolizovala práci zemřelého, nebo byla s jejich pomocí budována hrobka.

V osadě stálo hned několik hrnčířských pecí. Kromě nich objevili archeologové také pece, které se pravděpodobně využívaly k pálení vápna.

Čeští vědci prozkoumali dílny a obytné domy, jež mnohdy zůstaly „zakonzervované“ v písku do nejmenších detailů. Stěny jedné z budov například pokrývala hliněná omítka a jemná vrstva štuku natřeného červenou barvou. „Objevili jsme dokonce i relativně zachovalá dřevěná vrata do dvora, což je v případě tohoto materiálu poměrně neobvyklé,“ upozorňuje na jeden ze zajímavých nálezů Jiří Musil.

Zkoumané domy se mohly pochlubit bohatým vnitřním vybavením. „Narazili jsme na velké množství užitkových předmětů a nástrojů. Jejich uspořádání naznačuje, že dávní obyvatelé své domovy opouštěli poměrně narychlo,“ vysvětluje Miroslav Bárta.

Archeologové objevili také řadu řecky psaných textů účetní povahy. Jejich rozluštění v budoucnu možná přinese i odpověď na otázku, proč lidé z městečka vlastně tak narychlo odešli. Zatím vědci pouze spekulují: motivem k odchodu podle nich mohla být nefunkční vodovodní síť nebo třeba náhlá změna klimatu.

 

Autoři: