"Chtěli jsme využít volnosti cestovat kamkoli přes hranice. Zároveň jsme chtěli připomenout veřejnosti i svému okolí, že uplynulo 20 let od té doby, co byly přestřiženy dráty železné opony a otevřeli jsme se světu," řekl ČTK Šesták. Upozornil, že mnozí lidé si problémy zemí, v nichž vládl totalitní režim, už neuvědomují.
"Jsem z generace, která si pamatuje železnou oponu. Vím, jaké to je, když jsme jezdili přes hranice, ale nikam jsme se nedostali. Mladší generace zapomíná. Chtěli jsme to oživit. To výročí nás k tomu podnítilo," uvedl.
Za měsíc 10 zemí
Z pobřeží Baltu v Německu dvojice vyjela 14. srpna a projela deset zemí. Svou trať pak muži směřovali podél hranic, které rozdělovaly země takzvaného východního a západního bloku.
Nejlepší dojem měli cyklisté z jízdy přes Německo. V jeho východní části je ale podle Šestáka stále znát minulost. "I po 20 letech je vidět rozdíl, kde kdo vládl. Přestože východní Němci na tom byli asi lépe než ostatní země východního bloku, je to markantní hlavně v pohraniční oblasti. Cyklostezky a silnice se tam sice budují, ale rozdíl je značný," uvedl Šesták.
Po cestě se cyklisté setkali s velmi příznivými reakcemi lidí. "Asi jsme budili obdiv naším věkem, ale také tratí. Zaujala je naše myšlenka," uvedl.
Upozornil, že každá z jeho výprav musí mít motivaci a určitý podtext.
Na kola už poněkolikáté
V roce 2005 se dvojice vydala do Španělska. Absolvovali trasu dlouhou 6000 kilometrů, kterou pak Šesták popsal ve své knize Z Čech až na konec světa, jejíž název si vypůjčil od Aloise Jiráska. Inspirací pro cyklisty byla tehdy trasa, kterou před 540 lety urazil se svou družinou Lev z Rožmitálu a Blatné. Byl vyslancem českého krále Jiřího z Poděbrad, který se jako první státník pokusil sjednotit Evropu. Cílem jejich cesty byl mys Finistere, který byl před objevením Ameriky považován za konec světa.
Cyklisté v minulosti absolvovali také cestu do Itálie, kam se vydali za svým patronem Františkem. Šesták, který na kole amatérsky závodil už jako žák a dorostenec, podnikl na kole nedávno také cestu z amerického Los Angeles do Chicaga. Loni pak samostatně ujel trasu z Prahy do Paříže.
Cestování ve dvou má podle Šestáka určité výhody. "Ve dvojici se jezdí lépe, i když hrozí úskalí ponorková nemoci. Vidíte se od rána do noci...
Každá povaha je jiná. Nikdy to ale naše vztahy nenarušilo. Vyspali jsme se z toho a jeli jsme dál. Navzájem jsme se doplňovali a jeden druhého potřebovali," popsal poznatky z cesty.
Oba muži jsou pracující důchodci a veškeré cesty si v podstatě hradí z vlastních prostředků. "Sponzorů moc nemáme. Když jsme začínali, byli jsme už v pokročilém věku a nikdo nevěděl, zda to dokážeme," uvedl Šesták.
