Padesátiletý Jaroslav Marek z Českých Budějovic má za sebou zážitek, na který by nejraději zapomněl. A to i přesto, že jde o událost, starou přes dvacet let. Uprostřed noci se probudil, ale nemohl se pohnout. Jakoby celé tělo najednou ochrnulo. „Měl jsem otevřené oči, vnímal okolí, dokonce slyšel ženu, jak vedle mě pochrupuje. Přitom jsem ale nemohl hýbat ani prstem na noze,“ vypráví Marek. Do toho se nad ním začaly vznášet nějaké bílé, mlžné postavy. „Pamatuji si, že byly zřejmě dvě, měly takové rozostřené obličeje jako z nějakého béčkové hororu. A skláněly se nade mnou a dívaly se přímo tak z jednoho metru do očí. Jakoby mě zkoumaly,“ říká Marek. Chtěl vykřiknout, ale nedokázal ze vydat žádný zvuk. Jen bezmocně ležel s otevřenými očima a ochrnutým tělem. „V tu chvíli jsem si myslel, že umírám nebo že už jsem dokonce zemřel. Byl to hrozný, děsivý pocit,“ vypráví Marek.
Před půlnocí do postele? Češi nemají na spánek čas |
Příběh Jaroslava Marka může vyvolávat dojem, že za nočním zážitkem stojí bujarý večírek nebo chorá mysl. Stačí se ale podívat do odborné lékařské literatury, aby člověk zjistil, že podobné zážitky nejsou mezi lidmi žádnou výjimkou, nejedná se o žádnou „duchařinu“. Stav, ve kterém lidé po probuzení nebo usínání vidí „duchy“ a přitom jsou jakoby ochrnutí, se nazývá spánková obrna. V různých obměnách ji zažívají miliony mužů a žen na celém světě. Podle některých studií se alespoň jednou setkalo s podobným zážitkem 6 až 8 % lidí, v některých rizikových skupinách osob, které jsou dlouhodobě vystaveny stresu nebo mají nepravidelný spánkový režim, se může jednat až o pětinu. A v naprosté většině případů lidé popisují spánkovou obrnu jako něco děsivého, nepříjemného, doslova jako horor v přímém přenosu. „Možná právě proto, se o spánkové obrně mezi lidmi málo mluví, nikdo se se svými zážitky přímo nesvěřuje,“ říká Denisa Janečková z Institutu spánkové mediciny Národního ústavu duševního zdraví v Praze.
Ústav, který vznikl transformací z bývalého Psychiatrického centra v Praze, se rozhodl zjistit, nakolik je takzvaná spánková obrana v Česku rozšířena. Zatímco totiž v zahraničí, třeba ve Velké Británii či Německu, se jedná o fenomén, mnohokrát popsaný nejen v odborné literatuře, v České republice zatím toto téma na širší zpracování teprve čeká. „Možná je to tím, že za socialismu se o tématech souvisejících s nějakými paranormálními jevy, mezi odborníky příliš mluvit nesmělo,“ tvrdí Janečková. Ústav vypracoval dotazník, který rozesílá zejména na univerzity s cílem posbírat o spánkové obrně maximální množství informací. Právě mezi vysokoškoláky se totiž spánková obrna údajně vyskytuje nadprůměrně často. „Už dnes máme odpovědi od zhruba pěti set respondentů,“ říká Janečková. Výpovědi se shánějí těžko. Jen málokdo z postižených obrnou je totiž schopen o svém zážitku otevřeně mluvit na veřejnosti. A to právě v obavě z nepochopení a případného posměchu.
