Madonna Louise Veronica Ciccone neboli jen Madonna. Žena, která ráda šokuje. Žena, která je popovou ikonou a královnou středního proudu už desítky let, ač vlastně moc zpívat neumí, ale tento nedostatek vyrovná technickými vymoženostmi a především neskutečnou pílí a dokonalou profesionalitou při vytváření megalomanských show. Žena, která si jde tvrdě za svým a slaví úspěch. Žena, která slaví šedesátku.
A jestli ještě něčím bezesporu je, pak módní ikonou. Její odkaz ve světě jehel a nití je možná ještě trvalejší než cokoli, co kdy nazpívala nebo předvedla na jevišti či snad ve filmu (zvlášť proto, že herečka je v lepším případě průměrná). S každým albem, koncertním turné, bezmála s každým veřejným vystoupením se z módního hlediska zrodila znovu. A přitom vždy to byla ona sama – provokující a zároveň promyšlená do posledního detailu. Proměnlivá jako chameleon, kopírující cokoliv, co se jí hodí, a zároveň vždy drze sebevědomě originální.
Madonna: Chtít od ženy, aby po čtyřicítce přestala být zábavná a sexy? Projev staromódního myšlení |
Jistěže nejcitovanější a nejvíce ikonický je její kostým od Jeana-Paula Gaultiera z turné Blond Ambition z roku 1990. Korzet s kónickou podprsenkou zkopírovala postupně kdekterá mladší konkurentka popové divy. A všechny s pokorou a obdivem k tomu, co Madonna dokázala. „Ukažte mi holku, kterou tahle ženská neovlivnila,“ uvedla třeba Gwen Stefani, když jí vyčítali, že Madonnu nepokrytě kopíruje.
Přitom sama Madonna je dokonalou stylovou kopírkou. Když zpívala Material Girl byla jednoznačnou kopií Marilyn Monroe, k jejímuž třpytivě hollywoodskému stylu se několikrát vrátila. Když propagovala Evitu, byla její drzejší a maličko vulgárnější verzí. Když pěla Vogue, odkaz na Marlene Dietrichovou byl ve videu jasný, a když ho předvedla v rokokové show, poklonila se, aniž by se zpronevěřila svému stylu, nejrozmarnější královně všech dob – Marii Antoinettě. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.
Jistá vulgárnost a slučování stydlivé panenskosti s bordelovou vyzývavostí jsou pro Madonnu typické. Proto tak často sáhne po bílé krajce. A miluje rukavice dodávající zdání glamour dámy z vyšší společnosti a zároveň přisprostlé dominy.
Kromě dostatečné drzosti tohle všechno chce velkou dávku odvahy (a tvrdé práce na těle, když už ho chcete i v šedesáti vystavovat polonahé). A právě odvaha v odívání je tím hlavním Madonniným poselstvím, které předala ženám.
Jistě, její kreace jsou povětšinou za čárou a vyjít v tomtéž je nerozum. Ale naučila ženy, že když chcete trochu šokovat, odhalovat své tělo, protože je to sakra vaše tělo, že když chcete nosit na ulici negližé, je to jen a jen vaše volba a vaše právo se tak rozhodnout. A taky že jeden den můžete být za dámu z vyšší společnosti – a druhý trochu lehkou holkou z Hollywood Boulevardu. Tak všechno nejlepší, Madonno.