Chirurgie je kolektivní a také umělecké řemeslo, říká ortoped

LN Jak se podobné nádory léčily dřív?
V roce 2012 jsme s kolegy prokázali, že u tohoto typu zhoubného kostního nádoru přežívá 65 procent dětských pacientů dobu pět a více let. V osmdesátých letech to bylo naopak: tehdy jich do pěti let 70 procent umíralo. A to přesto, že se zasažená končetina amputovala. V současné době už jsme zejména díky chemoterapii schopni kostní nádor odoperovat se zachováním funkční končetiny a kostní defekt nahradit kostním štěpem či endoprotézou. Chemoterapií dosáhneme někdy zmenšení, ale hlavně ohraničení kostního nádoru, které pak umožní jeho kompletní odstranění. Bez chemoterapie by se kostní nádor rozšířil i do měkkých tkání, neměl by jasné hranice. Jeho místo pak může vyplnit námi vyvinutá a do praxe uvedená „rostoucí endoprotéza“ stehenní kosti.

LN Můžete váš nápad přiblížit?
Endoprotéza je hlavně určena dětským pacientům po operaci zhoubného kostního nádoru stehenní kosti v oblasti kolenního kloubu. Při této operaci totiž dochází společně s odstraněním kostního nádoru kloubního konce stehenní kosti i k odstranění růstové spáry. Dítěti pak kvůli tomu roste každá noha jinak. Pokud je rozdíl příliš velký, například deset centimetrů a více, je náhrada nohy pevnou protézou nevhodná a funkčně neuspokojivá.

LN Co tedy „rostoucí endoprotéza“ umožňuje?
V intervalech, které jsou dány aktuálním stavem růstu dítěte, stehenní kost prodlužujeme, stejně tak rostou cévy a nervy, a to ve stejné délce jako na druhé, nepostižené končetině. Toto prodlužování se děje pomocí patentovaného roztahovacího mechanismu, který je umístěn v horní části endoprotézy. Je to poměrně náročná a dlouhá operace. Velmi zjednodušeně řečeno, propočteme růst jedince, podle výsledku pak nastavíme a voperujeme endoprotézu. Při ambulantních kontrolách měříme délku dolních končetin. Jakmile zjistíme, že se délky liší, je pacient přijat k operaci. Při ní se zavede pod rentgenovým zesilovačem drát do průchozího otočného šneku a po něm speciální šroubovák, jehož otáčením se protéza zvolna prodlužuje.

LN Dokáže se pacient s podobným zařízením naučit dobře chodit, zvládá chůzi podle svých představ?
Po operaci má pacient nasazenu pohyblivou kolenní ortézu a chodí s berlemi s běžnou zátěží. Po ukončení kostního růstu pacienta se „rostoucí endoprotéza“ odstraní a nahradí buď definitivní endoprotézou, nebo kostním štěpem z kostní banky.

LN Kolik pacientů už ji má voperovanou?
V současné době jsme na I. ortopedické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně odoperovali dva pacienty. U jednoho z nich jsme již endoprotézu třikrát roztáhli, vždy bez komplikací.

LN Jak vás tento princip napadl?
Nápad se zrodil, když jsme na naší onkologické ambulanci začali s rodiči mluvit o řešení nestejné délky končetin vznikající během růstu u našich odoperovaných pacientů. Malý rozdíl do tří centimetrů se dá vyrovnat vložkami či zvýšenou obuví, velký rozdíl by pak šlo odstranit jedině zkrácením druhé dolní končetiny. Tím by ovšem vznikl disproporcionální člověk s dlouhým trupem, dlouhýma rukama a krátkýma nohama. Tento problém má vyřešit právě „rostoucí endoprotéza“. K realizaci projektu jsme se spojili s inženýry vývojového oddělení firmy Beznoska. Část teoretických výpočtů prováděly i VUT Brno a Technická univerzita Liberec.

LN Jak se tělo s implantátem vypořádává?
Implantát je ze speciální korozivzdorné oceli, kde je kromě železa také nikl, chrom nebo molybden. Všechny použité materiály „rostoucí endoprotézy“ odpovídají českým i evropským normám pro implantáty do lidského organismu a tělo s nimi nemá žádný problém.

LN Kolik protéza stojí a hradí ji zdravotní pojišťovna?
Její cena činí asi 440 000 korun. To umožňuje její použití zejména v méně bohatých zdravotnických systémech. Bohatí lidé například ve Spojených státech si mohou dovolit zaplatit „rostoucí endoprotézu stehenní kosti“ s elektromagnetickými systémy v přepočtu za osmaž deset milionů korun. Pro zdravotnický systém zejména rozvojových zemí však jde o neúnosnou částku. Smyslem celého grantového projektu bylo vyvinout něco, co bude mít stejný výsledek za přijatelné finanční náklady. Pojišťovna částku hradí.

LN Máte se svou metodou úspěch ve světě, jak je metoda přijímána?
S uznáním ve světě jsme teprve na počátku. Endoprotézu máme, první výsledky jsou výborné. Ale musíme mít větší soubor pacientů. Výsledky musí být dlouhodobé a konečné. To není práce na rok či dva, ale nejméně na deset let.

LN Co je na práci ortopeda nejdůležitější?
Chcete-li být dobrým ortopedem, musíte této práci zasvětit celý svůj život. Musíte se smířit s tím, že nebudete mít volný čas. Musíte mít rád své pacienty, být pokorný k výsledkům své práce. Nesmíte toužit po slávě či ocenění. Chirurgie je totiž kolektivní umělecké řemeslo. U jednoho operačního stolu nad jedním onkologickým pacientem se například sklání a operuje ortoped vedle cévního chirurga a plastického chirurga.

LN Proč jste se vy stal právě ortopedem?
Když mi bylo asi sedmnáct, šel jsem bráchovi koupit zavírací nůž. Řízl jsem se o něj, hrozně to krvácelo, dodneška mám jizvu. Jsem z Hradčan u Brna, obyčejné dědiny, takže jsem musel do nejbližší chirurgické ambulance do blízkého Tišnova. Tam byl takový mladý doktor a říkal: „Neřvi!“ Pak mi na to dal dvě mašličky, přelepil to a povídá: „Máš to v pořádku, běž domů.“ A já si tehdy řekl, že takovej frajer chci být taky.

LN A vaše cesta k ortopedii?
Každá chirurgie je vlastně umělecké řemeslo, ale v ortopedii je to zajímavější ještě o to víc, že pracujete s různými materiály, s endoprotézami, osteosyntézami a podobně. Takže vedle skvělých anatomických znalostí musíte mít stejně dobré technické vědomosti. To mě hodně lákalo už při studiích i proto, že jsem tu velkou náročnost tušil.

LN Jaká bude ortopedie budoucnosti?
Budoucnost ortopedie bude dána zdravotním stavem obyvatelstva a rozvojem technologií. Lidská populace v Evropě stárne. Lidé se dožívají vyššího věku. S tím budou přibývat onemocnění daná opotřebením kloubů, řídnutím kostí, zvýšeným počtem úrazů a tím i zlomenin. Počty zhoubných nádorů kostí a metastáz budou stejné, ale bude větší snaha o jejich chirurgické řešení tak, aby zůstala zachována co nejdéle mobilita pacienta. Specifickým problémem se stanou infekce, a to zejména kostní infekce. Bakterie a viry jsou prakticky nezničitelné. Vývoj antibiotik čím dál výrazněji pokulhává nad evoluční schopností virů a bakterií. Lze říci, že bakterie na Zemi byly před člověkem a budou i po něm.

LN Před několikaměsíci jste odešel z vedení ortopedické kliniky. Proč jste se tak rozhodl?
V 65 letech by měl každý odejít z vedoucí funkce. Ne že by na to třeba už nestačil, ale to tak prostě má být. Je potřeba uvolňovat místo mladším, které je důležité si vychovat a připravit na to, že vás nahradí. Kliniku jsem vedl přes osmnáct let a za tu dobu jsem vychoval řadu skvělých lékařů včetně doktora Tomáše, který už pomně převzal kliniku a dělá to moc dobře. Bylo to pro mě těžké, ale člověk má mít soudnost, aby to nezačalo být trapné.