Ačkoliv se většina příslušníků silnějšího pohlaví často tváří, že pláč je výhradně ženskou záležitostí, ve skutečnosti tomu tak úplně není.
Do 13. roku brečí dívky i chlapci přibližně stejně často. Během dalších let ale ženy mají navrch a popláčou si 30krát až 64krát za rok, muži jenom šestkrát až sedmnáctkrát. Ženy také mají delší výdrž: Slzy roní přibližně šest minut, pánové nejvýše čtyři minuty. Jen u šesti procent mužů přechází pláč v usedavé štkaní, u žen se toto stává skoro ve dvou třetinách případů.
"Ženský pláč trvá déle, je dramatičtější a srdceryvnější," říká Elisabeth Messmerová z oční kliniky Mnichovské univerzity.
Podle výzkumu se ženy nejčastěji rozbrečí, když mají pocit, že je toho na ně moc, když se jim nedaří vyřešit konflikt nebo když vzpomínají na události z minulosti. Muži pláčou ze soucitu nebo když se jim rozpadne vztah.
Christian Orloff, mluvčí Německé oftalmologické společnosti a primář oční kliniky při univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, říká, že důvody, proč lidé v emocionálně vypjatých situacích pláčou, zatím zůstávají pro vědce záhadou. Nepotvrdily se podle něho hypotézy, že člověku, který si popláče, se uleví, ani to, že se uvolní. Neplatí prý také, že by se společně se slzami vyplavovaly z těla jedovaté látky.
