Jako sopečný popel označují vulkanologové částice vyvřelých hornin o velikosti od prachu po zrnko písku, které jsou vyvrženy z vulkánu v podobě šedivého mračna.
O sopečném popelu se hovoří tehdy, nemají-li jeho částice průměr větší než 2 mm. Jsou-li menší než 1/16 mm, pak už jde o sopečný prach. Sopečný popel i prach vznikají při silných erupcích, kdy vstupuje do hry velké množství vulkanických plynů, takže tavenina se po výbuchu rozptýlí na drobné kapénky.
Na první pohled vypadá jako jemný prášek. Jde ale o materiál složený z nepravidelně utvářených částic s prohlubeninami a ostrými hranami, který má na Mohsově stupnici tvrdosti stupeň pět. Stejnou tvrdost má podle Wikipedie i kapesní nůž.
Tento ostrý materiál se při silném výbuchu dostane do výšky až několika kilometrů (jsou případy, kdy dosáhl až 50 tisíc metrů).
V okolí sopky padá popel jako vulkanický déšť a usazuje se v krajině jako šedá sněhová pokrývka. Jako první klesají největší částice. S rostoucí vzdáleností od místa erupce je jeho nános stále jemnější.
Prach i popel klesající k zemi může podle serveru geology.com způsobit dýchací obtíže, podráždění nosu a hrtanu, kašel, nemoci podobné zánětu průdušek a podráždění očí. Obzvláště závažné komplikace se vyskytují u lidí, kteří nosí kontaktní čočky.
V kombinaci s vodou - bahno, a pak pevný jako beton
Částice prachu jsou nerozpustné ve vodě. Když se namočí, vytvoří nejdříve bahno nebo řídkou kaši, a po uschnutí pevnou hmotu podobnou betonu - avšak hmotností desetinásobku čerstvého sněhu. Pokud sopečný prach nebo popel klesají za deště, mohou způsobit přetížení střech, dopravní kolapsy kvůli nízké viditelnosti a kluzkému povrchu, nebo uvíznout v srsti zvířat. Často mají na svědomí také ucpání kanalizací.
Vzhledem ke svým vlastnostem sopečný prach působí jako abrazivní materiál. V domácnostech může způsobit mimo jiné opotřebení elektrických zařízení, které k provozu potřebují velké množství vzduchu, jako jsou počítače nebo vysavače.
V případě, že se popel dostane až do vyšších vrstev atmosféry, putuje kolem zeměkoule a může tak ovlivnit klima i daleko od místa erupce. Podle Wikipedie sopečný popel a prach po výbuchu americké sopky Mount St. Helens v roce 1980 a filipínské sopky Pinatubo v roce 1991 údajně ovlivnil světové klima na několik let.
