Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Co všechno můžeme podnikat s naším čtyřnohým miláčkem

Magazín

  7:12
Pokud si opravdu a s rozmyslem pořídíme zvířecího přítele podle toho, jaký životní styl sami žijeme, můžeme s ním dělat prakticky cokoli. Klíčový je tedy výběr. Pokud jsme gaučový typ, nemusíme moc přemýšlet, je to buď kočka, ale pozor, i tam musíme vstát a občas si s ní pohrát, aby se nenudila a netloustla, nebo pes, tzv. gaučák.

Pes a kočka spolu mohou i spát v jednom pelíšku foto: Shutterstock

U těchto typů zvířat je důležitý výběr krmiva, pokud se sami rádi cpeme u televize, zvířátka bychom gurmánství tohoto typu měli ušetřit. Zdravotní problémy spojené s přežíráním jsou velké, účet u veterináře, pokud to opravdu přeženeme, je dlouhý. Něco jiného je samozřejmě kočka, kde výběr společných aktivit vzhledem k naturelu většinu druhů je omezen. Psi mají obrovskou nabídku možností, co je a jejich pána bude bavit, výběr aktivit by měl vždy korespondovat s přirozeným zaměřením plemene.

S kočkou můžeme dobře cestovat. Jak doporučuje na trenérka zvířat Klára Vodičková, je dobré jí to naučit už od koťátka. Pokud ovšem kočku na cestování nemáme naučenou, je potřeba jí cestování zkusit zpříjemnit. Začít musíme už u výběru přepravky. Ta by měla být dostatečně velká, aby si tam kočka mohla pohodlně lehnout. Lepší jsou přepravky, které se dají otevřít shora, protože pokud je kočka vystresovaná, dá se s ní lépe manipulovat a nejsme tolik poškrábaní. Cestu můžeme kočce ještě ulehčit tím, že jí postříkáme deku nějakým přípravkem, díky němuž se bude cítit příjemně a celou cestu v klídku prospí. Stačí třeba olej z levandule.

Cestování s kočkou (ilustrační foto)

Je určitě dobré přepravku připoutat bezpečnostním pásem, aby nám nelétala po celém autě. Jednak z důvodu bezpečnosti všech cestujících a samozřejmě kočce se nebude dělat tolik špatně. Jistě všichni známe reklamní fotky nablýskaných kabrioletů se psem majestátně sedícím na sedadle spolujezdce. Většina psů má cestování ráda nebo ji minimálně nevadí, ale i to má svá pravidla. Pes by měl být v zabezpečené kleci nebo přepravce připoutané bezpečnostním pásem. Pokud je cestování delší, vždy dbejme na pitný režim. Pokud cestujeme do zahraničí, vždy je nutné mít příslušná očkování a doklady. Ty ale určitě všichni máme.

Aktivit, které můžeme provozovat se psem je opravdu hodně. Pokud nejsme zrovna sportovci, stačí dlouhé procházky, pro většinou z nás jen procházky, hra s uzlem, aportování klacků, společné plavání a podobné zábavy. Tady se meze fantazii opravdu nekladou a jedno je jisté – ať už se našemu psovi budeme věnovat jakkoli, bude nám za to určitě nesmírně vděčný.

Pokud se cítíme být sportovcem a máme na to psa, máme spoustu možností . Například border kolie, typická pro své pohybové schopnosti, se dobře uplatní v agility nebo v dnes poměrně populárním dogdancingu–sporty zaměřeny u těchto typů psů spíše na obrovskou zábavu. Dalším dnes velmi oblíbeným sportem, pro který je důležitá hlavně souhra psa a je ho pána, je canicross nebo jen obyčejné běhání se psem. Vzhledem k tomu, že se díky úspěchům našich biatlonistů začínáme stávat biatlonovou velmocí, proniká tato popularita i do psích sportů formou dog biatlonu. Z těch spíše pro zábavu nesmíme zapomenout na flyball , sport hojně provozovaný v parcích, jejichž majitelům se to v řadě měst ne úplně líbí, stejně jako dog frisbee.

V Liberci se už podruhé uskuteční mistrovství světa v agility

Protože čím dál více jezdíme na kole nebo koloběžce, zapojujeme i své čtyřnohé kamarády a provozujeme něco, čemu se odborně říká bikejoring, pokud máme na nohou lyže a na laně psa, děláme skijoring. Ke sportům patří i vyloženě „kynologické aktivity“ jako je poslušnost, obrana a sledování pachové stopy. Z pohledu normálního majitele psa existují i speciality jako je coursing- sportovní štvanice, weight pulling- tahání zátěže, hang-time- skok do výšky se zákusem do visícího peška na čas, triatlon, který se od toho lidského liší pouze tím, že je u toho páníček se psem.

Je jich jistě ještě řada, které jsme nejmenovali. Podstatou by ale vždy mělo být, aby oba dělali společnou aktivitu rádi. Nejhorší je, když si páníček léčí své nenaplněné sportovní ambice na svém psovi a víme, že se to stává poměrně často. Pes opravdu nemůže za to, že „ jsem chtěl být maratoncem, ale prostě jsem na to neměl, tak ty ceny a slávu získám alespoň takto“.

Na závěr, dělejme veškeré aktivity s tím, že je děláme hlavně pro společnou zábavu, respektujme navzájem potřeby své a našeho zvířete. Pokud to má být hlavně o pevném a přátelském vztahu, dbejme vždy na bezpečnost a kvalitu veškerých pomůcek , abychom sobě ani zvířeti neublížili, ať už jde o obyčejné vodítko, klec nebo profesionální vybavení pro canicross a další sporty z ranku těch ne úplně bezpečných.

Kočka není pes
Autor: