Mezi obědem a večeří se musíte prospat, a to pořádně. Svlékněte se a jděte do postele. Já to tak dělám vždycky. A nemyslete si, že zvládnete méně práce jen proto, že jste během dne spali. To je hloupý názor lidí bez představivosti. Dokážete toho naopak víc. Zvládnete dva dny v jednom – nebo aspoň jeden a půl.“
Autorem této chvály odpoledního šlofíku není nikdo jiný než Winston Churchill. Postel tvořila nezbytnou část výbavy jeho kanceláře v britském parlamentu. Osvěžujícímu spánku od půl páté do půl sedmé přičítal britský premiér zásluhy na tom, že zvládl enormní pracovní zátěž během letecké bitvy o Velkou Británii. Podstatně kratší, zhruba půlhodinový spánek si dopřával mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední americký prezident John Fitzgerald Kennedy, po kterém tento zvyk převzal i jeho nástupce v úřadu Lyndon B. Johnson.
Delší spánek během dne může být prvním varováním před cukrovkou |
Odborníci však nejsou v náhledu na odpolední šlofík jednotní. Mnozí krátký spánek po obědě doporučují s tím, že má blahodárný vliv na duševní aktivitu v druhé půlce dne, posiluje paměť a soustředění a zrychluje reakce. Zcela jistě je prospěšný lidem, kteří toho v noci moc nenaspali, a vyrovnají si díky němu spánkové manko. Výrazně pomáhá zaměstnancům pracujícím na směny, dálkovým řidičům a mnoha dalším profesím. Zmeškaný spánek zřejmě doháněl dvouhodinovým odpoledním šlofíkem i Winston Churchill, který usínal ve tři ráno a vstával kolem osmé. Totéž platí i o Japoncích. Ti na jedné straně v honbě za úspěchem šidí noční spánek do té míry, že jim hrozí smrt z přepracování čili karóši.
Na druhé straně však holdují takzvanému inemuri čili šlofíku na veřejnosti. Například studenti se řídí zásadou, že kdo spí čtyři hodiny, ten u zkoušky projde, kdo si dovolí pět hodin spánku, ten propadne. Inemuri pak holdují nejen v metru cestou do školy, ale třeba i v posluchárně během přednášky.
Odpolední spánek však pokaždé neprospívá. Ve studii publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports došli japonští vědci analýzou dat od více než 300 000 obyvatel Asie a západní Evropy k závěru, že lidem spícím přes den déle než 40 minut hrozí zvýšený krevní tlak, vzestup hladin cholesterolu a cukru v krvi, nadváha a obezita a v neposlední řadě i vyšší riziko propuknutí kardiovaskulárních chorob. Naopak, šlofík trvající méně než 30 minut se ukazoval jako mírná prevence těchto zdravotních problémů.
Nobelovka za spaní
Záhady a mýty kolem spánku vědci pomalu začínají odhalovat. Výrazně k tomu pomohli laureáti letošní Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, která byla udělena první říjnové pondělí. Američtí vědci Jeffrey C. Hall, Michael Rosbash a Michael W. Young objasnili, jakým způsobem fungují vnitřní hodiny lidského organismu, tedy takzvané cirkadiánní rytmy, jež mimo jiné řídí spánkový režim.
Choroby útočí skrze špatný spánek. Jak spát dobře? |
„Cirkadiánní rytmy určují, že v deset jedenáct večer začneme být ospalí, automaticky se vzbudíme v sedm ráno a někdy uprostřed dne, tak kolem třetí čtvrté odpoledne, naše bdělost poklesne a potřebujeme si dát šálek kávy,“ vysvětlil profesor Rosbash.
Američtí vědci cirkadiánní rytmy zkoumali na octomilkách a odhalili způsob, jakým tyto mušky přizpůsobují své biologické rytmy pravidelnému rytmu dne. Tento systém hraje zásadní roli u všech živých organismu včetně člověka a má dopad na naši náladu, hladinu hormonů, tělesnou teplotu, metabolismus -- a spánek. Díky pochopení toho, jak naše vnitřní hodiny fungují a jak se synchronizují se sluncem, by vědci nyní mohli najít i způsob, jak jej zlepšit – třeba lidem, kteří pracují na směny, nebo často cestují mezi různými časovými pásmy.
Celý text si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 5. 10. V magazínu dále najdete:
- Rozhovor s forenzní genetičkou Halinou Šimkovou o tom, co všechno policisté vyčtou z genů.
- Od Kim Ir-sena po Kim Čong-una: o dynastii Kimů, která vláde Severní Koreji už více než 70 let.
