22. září 2010 13:30 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Deník matky, díl druhý: S dítětem v letadle aneb 'Co s ním?'

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Cestování letadlem s dítětem - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Cestování letadlem s dítětem - ilustrační foto. | foto: Shutterstock

Předem tohoto deníku, dlužím velkou omluvu všem rodičům, na které jsem s pohoršením civěla, když mi jejich řvoucí děti kazily cestování letadlem.

Děti mi dřív často ničily zážitek z letu, nyní jsem si vyzkoušela opačnou roli. Rozhodli jsme se totiž s manželem vzít našeho chlapce k moři.


Všechno začalo už u balení. Kryštof je v letecké přepravě definován jako takzvaný infant, tedy dítě do dvou let. Jako takový nemá nárok na zavazadlo. Docela paradox, protože právě na něj jsem samozřejmě táhla nejvíc věcí. Abych neplatila nadváhu, brala jsem na sebe jen to nejnutnější. Mé letní modely musely uvolnit místo plenám, speciální dětské výživě, sušenému mléku a tunám malých věciček a zábavných předmětů. Při odbavení zavazadel měla naštěstí milá slečna pochopení a nadváhu nám odpustila. I náš cestující infant se choval vzorně.

Zato v letadle si to vybral. Při vzletu nastalo malé inferno. Zrovna ve chvíli, kdy prostě musel být připásaný, se chtěl hýbat a běhat. Doslova se se mnou pral a své úsilí umocňoval rykem raněného zvířete. Lidé v uličkách se otáčeli a vrhali na nás pohoršené pohledy (vzpomněla jsem si na sebe samotnou coby bezdětnou). Vysvobození přišlo až ve chvíli, kdy na mně usnul absolutním vyčerpáním. Jak by ne. Takový hlasový výkon snad ještě nikdy nevydal. Navíc se chlapečkovi zřejmě při nervovém vypětí sesunula plena. Byl totiž celý mokrý. Přebalovaní v letadle je docela zážitek, zvlášť tam, kde není přebalovací pult.

Na cestě zpátky mi bylo z nervozity špatně od žaludku. Čekala jsem další řev, další fyzické vypětí, další snahu vyprostit se z pásů. Chlapec mne tentokrát překvapil. Usnul. Neuvěřitelné. Paní sedící naproti přes uličku se na něj zálibně otáčela a sdělila mi, že je to anděl. Hladila jsem jeho blonďaté kudrliny a byla jsem pyšná. Pak se ovšem opakoval příběh s plenou a když jsme mu neumožnili během turbulencí výběh, opět halasný neočekávaný křik. Paní, která ho chválila, se chytala za srdce. Myslela jsem, že jí infant způsobí infarkt.

Záchranou mi byla letuška Jitka. Právě s ní jsem kdysi začínala v novinách než se rozhodla pro jinou dráhu v oblacích. Spolu s chlapcem nás vzala do kabiny pilota. Kryštof úžasem oněměl. Bylo tam tolik tlačítek a přístrojů! Pro batole jeho věku hotový ráj na zemi. "Tady by se do konce letu skvěle zabavil", problesklo mi hlavou.

Kryštof se měl vůbec luxusně. Po atrakci v pilotní kabině se ho doslova ujal manželský pár, který seděl vedle nás a na které chlapec vytrvale vrhal dvojzubé úsměvy. I díky jejich animačnímu programu se tento let obešel bez větších incidentů. Tímto oběma ještě jednou děkuji.

PS: Taky moc děkuju všem, kteří mi píší a přejí si, abych deníček obnovila. Dostala jsem tolik e-mailů, že nestíhám odepisovat. Díky nim jsem se rozhodla o své zážitky dál dělit (Deníček jsem už od počátku plánovala psát pouze do roku dítěte, proto jsem ho původně ukončila).

Dál budu psát o mateřství jenom pravdu, bez přikrášlení. Nebudu tvrdit, že je to pouze slast. Naopak, někdy to může být i pěkná otrava. Ale přesto svou novou roli miluju, stejně jako svého Kryštofa.

O autorce

Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Veronika Švihelová
  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz